Nepřízeň, antipatie vůči bližnímu

22.08.2020

Každý z nás jistě prožívá určitý pocitový vztah k bližnímu. Může to být vztah příjemný - sympatie, nebo nepříjemný - antipatie čili nepřízeň. Tento stav je závislý na vzájemném působení živlů (více o tomto zde). Je to ryze pocitový vztah a prožíváme jej při vzájemném styku podle chování svých bližních vůči nám anebo při vzpomínkách na své známé, s nimiž jsme společně prožívali různé příhody, zábavy, nehody a jiné případy. Naše nepřízeň se projevuje zejména k těm lidem, kteří mají opačné vlastnosti, názory, zvyky, nežli máme my. Je lhostejné, jde-li o vlastnosti pozitivní (aktivní) nebo negativní (pasivní), hlavní je, jsou-li to vlastnosti opačného významu. Například: Jsem velice nervozní a můj přítel je naprosto klidný. Nervozní člověk spíše snese nervozního člověka nežli naprosto klidného, i když se zdá, že klid nervozního člověka uzdravuje. Ale pravdou je, že vrána k vráně vždycky sedá a rovný rovného si hledá. Kdybychom mohli sladit všechny naše vlastnosti se svými bližními, zanikla by mezi námi antipatie, nepřízeň. Vše závisí na tom, do jaké míry jsou vlastnosti obou osob rozladěny a které z nich jsou nejsilnější. Tak v určitých případech pozorujeme zajímavý jev, že osoba, k níž chováme k vůli  určité vlastnosti nepřízeň, antipatii, se nám bude s jinou vlastností jevit jako docela příjemná a sympatická.  Prožívá-li ovšem zase vlastnost, kterou nesnášíme, pociťujeme opět antipatii. Z tohoto pozorování usuzujeme, že nepřízeň vzniká u dvou lidí v okamžiku, kdy se v některém z nich projeví vlastnost opačná, jíž druhý nesnáší. Nezapomínejme, že každý člověk má v sobě existující všechny vlastnosti  jak pozitivní (aktivní) tak negativní (pasivní), jenomže některé z nich jsou mnohem silnější, vyvinutější nežli ostatní a právě kvůli těmto rozdílným stavům našich vlastností se rozchází přízeň či nepřízeň jedné osoby k druhé. Všeobecně z vlastní zkušenosti víme, že někdo má špatnou náladu, kterou si s sebou přinese do společnosti, a v takovém případě vzbuzuje všude u každé přítomné osoby svým chováním nepřízeň k sobě samému. Pouze naprosto vyrovnané osoby si mohou podle své vůle a dle potřeby upravit citový vztah k přítomným bližním, když se naladí na ty vlastnosti, které se právě projevují u dotyčného člověka. Jinak zůstávají v naprosté rovnováze a jsou vůči všem lidem naprosto lhostejní, klidní a vyrovnaní. Žádná vlastnost cizí osoby je nemůže vyvést z rovnováhy ani je strhnout k antipatii nebo k sympatii. To vše závisí na jejich rozhodnutí a přání, jak chtějí s tou kterou osobou jednat a zdali k tomu potřebují určité sladění nebo rozladění, sympatie či antipatie, nepřízně. Nepřízeň k bližnímu tedy odstraňujeme tím, že se naladíme na jeho právě působící vlastnosti, ať pozitivní (aktivní) nebo negativní (pasivní), a tím v sobě vyvoláme harmonický, sympatický stav vůči němu a vůči jeho chování, jednání. Tím u něho docilujeme více povolnosti a úspěchů, nežli kdybychom vůči němu zůstávali v antipatii, nepřízni. Někdy ovšem potřebujeme, aby naše jednání s dotyčnou osobou nebylo úspěšné z určitých důvodů, které známe pouze my sami, a proto vůči ní zůstáváme v antipatii a podle toho se naladíme a přizpůsobíme. Tato vlastnost je ve veřejném životě velmi důležitá, protože pod jejím vlivem se často řeší velmi závažné existenční otázky, různá rozhodnutí, jež mohou těžce dolehnout na některé postižené osoby. Z tohoto důvodu poznáváme také její vztah k absolutní spravedlnosti a spravedlnosti používané na tomto hmotném světě, kterou zvláště ovlivňuje.