Nerozvážnost, abych teď neudělal něco špatného

Přijdou okamžiky, kdy nás přepadávají některé zvláště silně vyvinuté negativní (pasivní) vlastnosti, které se stupňují až do vášní tak mocně, že nás při každé vhodné příležitosti přímo nutí, abychom se dopustili nějaké nerozvážnosti, jež by nás potom velmi mrzela a za níž bychom museli draze zaplatit. Příklad: jsem ve společnosti několika žen, dívek a při vzájemném styku ve mně vzplane smyslnost drážděná smyslnou krásou a přímo našeptává, abych se alespoň nějak šikovně dotkl té či oné dívky, která prý na to již čeká, protože mne má ráda, a nic by nenamítala proti tomu, kdybych ji dal nenápadným dotekem přímo najevo, co si asi myslím. Toto dráždění je tak silné a rozčilující - připomeňme si, že zapovězené ovoce nejvíce chutná - že v takovém vyprovokovaném okamžiku, zvláště za příjemného chování vybrané dívky, nejsem schopen dále odolat, a nemaje dost pevné vůle k ovládání smyslnosti, provedu zamýšlený čin třeba i dost hrubým, smyslným způsobem. A zde je kámen úrazu. Podlehl jsem své vášnivosti a nyní záleží na dívce, jak se k tomuto nerozvážnému činu postaví. Nebyl-li tento můj hrubý smyslný čin pozorován druhými přítomnými osobami, které byly náhodou stranou,  snad si to nechá jakž takž líbit, ale byl-li zpozorován, stávám se terčem posměchu všech přítomných. Vzbuzují v nich určité pohoršení a ona dívka je doslova zneuctěna, pokud se vůči  mně chovala korektně a k žádné smyslnosti mne sama nevyprovokovala. Zasloužený posměch, popřípadě i soudní dohra, je mi dobrou odplatou za mou nevyrovnanost.

Nebo ještě vážnější případ: Jsem náhodou sám u dvouletého dítěte jedné známé rodiny. Tu mi bleskurychle prolétne mozkem myšlenka šíleného vraždění, totiž abych hýčkané dítě uchopil a mrštil jím o zem. Tato šílená vlastnost ve mně ovšem nepokročila tak dalece, abych ji hned uposlechl, ale udělal jsem pravý opak. Dítě jsem k sobě tím více přitiskl, aby se mu naprosto nic nestalo. Taková ojedinělá pohnutka k šílenému vraždění také obíhá světem, ale úspěch může mít jen u naprosto charakterově padlých bytostí, které například holdují alkoholu a kdysi za války mohly být svědky takových ukrutností, nebo se na nich jako vojáci přímo podíleli, ovšem jako vyložení vrazi. Z tohoto případu můžeme s jistotou soudit, že takové případy nerozvážnosti šíleného vraždění jistě existují a existovaly v době války a larva takové bytosti, která třeba již dávno zemřela, padla na bojišti, si nyní hledá novou oběť, kde by se mohla uchytit. 

Také se nám stane, že do nás někdo nehorázně a nečekaně strčí, až se třeba převalíme. Dotyčná osoba je však sama tímto svým činem překvapena, jelikož to neudělala úmyslně. Jsme však příliš horkokrevní, urážliví a pomstychtiví, a proto se ve zlosti, pomstychtivosti bez rozmyšlení vrhneme na onoho člověka, a co mu dáváme, to mu dáváme, hlava nehlava. To je velká nerozvážnost, za kterou jistě zaplatíme buď stejným, nebo jiným způsobem. Nejvíce nerozvážnosti se vyskytuje u mladších lidí, kteří nemají dost životních zkušeností, a proto za každou z nich musí zaplatit. Takové následky jsou pro mladé nerozvážlivce velmi zdravé a výchovné. 

Mágové se nerozvážnosti nikdy nedopouštějí, neboť každý z nich je již natolik vyhraněný, vyrovnaný, že nikdy, zvláště v kritických případech, nepodlehne působení jakékoliv negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, která by jej strhla k nějaké nerozvážnosti. Nanejvýše může podlehnout jemným omylům, ale ty se dají snadno odstranit přátelským jednáním. 

Někdy za takovou nerozvážnost člověk zaplatí i smrtí, ale to jsou již velmi řídké případy, které hraničí s naprostou lehkomyslností a hazardérstvím. 

Nerozvážnost všeobecně léčíme klidem, rozvahou a uvědomováním si v každém případě, kdo jsme, co děláme, proč to děláme, co smíme a co nesmíme za žádných okolností udělat, abychom nikdy nepodlehli vášním a negativním (pasivním) vlastnostem, které nás provokují k nerozvážnému jednání.