Nesamostatnost

30.04.2021

Motto: Nesamostatnost vede k podřízenosti a závislosti na druhých a zastavuje správný vývoj člověka.

Nesamostatnost je výrazem všeobecné slabosti člověka. Je to negativní (pasivní) vlastnost živlu ohně, která nás provází všude tam, kde máme naší slabinu, kde jsme nejvíce zranitelní, a to za nejpříznivějších podmínek a okolností pro tuto vlastnost. Nejčastěji se spojuje s jinými negativními (pasivními) vlastnostmi, například se smyslností, a kolísavostí a s podobnými vlastnostmi, s nimiž se jí nejlépe daří, když může s jejich pomocí svést člověka, aby udělal to, co by sám za normálních podmínek tj. bez jejich působení nikdy neudělal. Jinými slovy: podlehnout některé vlastnosti proti svému přesvědčení, proti své vůli znamená nesamostatnost! 

Takto projevená nesamostatnost je nejnebezpečnější, protože při svém působení zahlazuje jakékoliv stopy své činnosti a odvádí mysl člověka na vedlejší objekt, jehož rafinovaně používá k upoutání pozornosti. U vědomých lidí v takových případech nasazuje své nejlepší prostředky pro zamaskování sebe sama,  i když jen na okamžik. Proto začíná působit tak nenápadně velejemně, že si ji oběť jejího působení na počátku ani neuvědomuje a odhalí ji a ihned zdolává až v okamžiku jejího mocnějšího působení, kdy z ní strhne závoj. To znamená, že tato vlastnost člověku nejprve obestře, zastře rozum, krásně jej naladí, připraví a pak jej značně nenápadně vysávat, neboť žije z jeho astrálního těla, životní síly, elektrického a magnetického fluida. 

Na bytosti úplně vyrovnané již nestačí: v tomto případě se její působení děje pouze podle vůle Mistrovy, kterému každá vlastnost, tedy i negativní, bezvýhradně slouží k tomu, co si on sám přeje. On totiž tuto vlastnost naprosto ovládá. 

Proti nesamostatnosti bojujeme všemi prostředky, jež máme po ruce a které nám nejlépe vyhovují. Nejlépe tuto vlastnost zvládneme, představujeme-li si její pravý opak, tj. samostatnost. Ovšem v tomto případě si musíme uvědomit její působení a hned nato proti ní nasadíme rovnovážnou stranu, tj. samostatnost. Při dalším vývoji v tomto směru si ji můžeme představit jako mocně působící samostatnost, kterou ve skutečnosti také je, jen s tím rozdílem, že působí z opačného konce. 

Nejlépe vždy uděláme, když vykonáme pravý opak toho, co si tato vlastnost nebo obě dvě spojené vlastnosti přejí. Tím jí (jim) nad námi odnímáme jakoukoliv moc a my ji takovýmto způsobem zvládneme. 

Nesamostatní lidé jsou, jak již bylo řečeno na počátku, slaboši. Zpravidla jednají jen na popud jiných lidí, bytostí a vlastností a nikdy ne samostatně. Skoro ve všech případech jsou závislí na svých bližních, kterých se obyčejně ptají, jak mají co udělat, a tuto radu berou jako impulz bez vlastního rozhodnutí a bez vlastní vůle. Z hermetického stanoviska jsou to jen takzvaná média, která se dávají k dispozici na milost či nemilost bytostem, jež je ovládají a čerpají z nich životní síly pro své mnohdy nekalé úmysly a cíle. 

Dále se tito lidé vyznačují velkou kolísavostí ve svém počínání, jsou nerozhodní. Tento typ se nejlépe zrcadlí v povoláních samostatného směru jako u vojáků, mistrů, šéfů úřadů atd. Zde nejlépe vidíme, kdo z nich je na správném místě, rozhodný a nekompromisní, a kdo je kolísavý a závislý na svých podřízených ve svém úsudku, rozkazu, projevu. Také u některých ženatých mužů je tato vlastnost velice zřejmá, má-li žena vrch, tj. kalhoty a muž sukni, musí ji muž ve všem poslouchat. 

Nesamostatnost se projevuje také v tom, že si její nositel z vlastní vůle nedovede nic odříci, odolat určité vášni, myšlence, například že si nedovede odříci kouření, pití lihovin nebo nedovede ustat v kterémkoliv špatném návyku, a to ani na krátkou dobu. Nesamostatnosti v nás přibývá tím více, čím méně se dovedeme ovládat a čím více se poddáváme různým škodlivým návykům, vášním, negativním (pasivním) vlastnostem a podobně.