Neskromnost

21.03.2021

Motto: Neskromnost je slepá a hluchá vůči chudobě a nedostatku bližních

Neskromnost bývá zakořeněna v lidech žádostivých všeho, co se jim líbí, na co mají chuť, co by ze zištných důvodů urvali jen pro sebe. Při tomto počínání nemají žádné pochopení pro bližní, pro které je například ta či ona věc mnohem potřebnější, aby si uhájili třeba i holý život. Tato vlastnost pramení ze sobectví, která zná jen sebe a na nikoho se nikdy neohlíží, jestliže chce něčeho pro sebe dosáhnout - v mnohých případech jde i přes mrtvoly. Každý má právo na slušný život, jestliže poctivě zachovává univerzální zákony přírody a netvoří si určité překážky ve světě Příčin, které jej zpravidla z normálního života vychylují a ztrpčují mu život. Hlavní úlohou těchto příčin však je, že každého moudře poučují, co dělá dobře a co špatně. 

Každý zásah ze světa Příčin má svůj hluboký význam a výchovný účel. A tento výchovný účel máme právě poznávat abychom se v příštím životě vyvarovali chyb a jejich následků. 

Neskromnost vzniká často také tím, že někdy přeceňujeme své vlastnosti a schopnosti a děláme něco, co je nad naše síly a možnosti - a to jen proto, že jsme neskromní a chceme sobeckým způsobem dosáhnout něčeho, po čem toužíme, i když si to třeba nezasluhujeme. 

Neskromný člověk je zpravidla hodně domýšlivý, myslí si, že mu patří celý svět a že všichni ostatní mu musí uhnout z cesty, pakliže se o to či ono uchází. Takové charaktery vidíme všeobecně v hromadném měřítku v politice, a to u politických stran, vlády, v politice vnitřní i zahraniční. Ovšemže se tato neskromnost nikdy nevyplácí a má za následek pozbytí všeho, co jsme neprávem získali právě svou neskromností, i kdyby takový stav trval několik roků, celou generaci či dokonce celá staletí. 

Ze staletých zkušeností vidíme, že neskromnosti dobyté rozsáhlé říše se po určitých obdobích rozpadly na menší celky, které se pak samy spravovaly a vyvíjely mnohem lépe než pod neskromnými uchvatiteli. 

Být neskromný znamená také sobecky a přímo slepě přehlížet zájmy ostatních bližních a na jejich úkor si přivlastňovat něco, co nám podle univerzálních zákonů nepatří. Ovšem nesmíme zapomenout, že mnoho individuálních lidí je povoláno k tomu, aby si podle svých vynikajících schopností přivlastnili větší či ohromné majetky, které jsou jim však na obtíž, neboť jako jejich správci musí tento majetek také pokud možno spravedlivě rozdělovat v podobě mzdy, odměn za určité práce a úkoly, vyrobené věci a podobně všem spoluzúčastněným na hromadění takového majetku, který ve skutečnosti patří jedině samotné Prozřetelnosti. Každé neoprávněné chtění něčeho je všeobecně přinejmenším neskromností, ne-li ve vyšším stádiu chamtivostí a vydřidušstvím. 

A zase naopak, kdo se oprávněně domáhá něčeho vyššího a lepšího a má k tomu správné předpoklady, ten jedná skromně a správně.