Nespravedlivé podezření

10.09.2021

Motto: Nespravedlivým podezřením si sami přiznáváme to, z čeho podezíráme druhého

Nespravedlivé podezření nastává v tom okamžiku, kdy někoho podezíráme z nenávisti, v zášti, v nevraživosti, ve stavu sobecké pomstychtivosti, falešného přání, aby byl z podezřívané věci usvědčen nebo abychom odvrátili podezření od sebe na jiné, jsme-li my sami pachateli zlého činu, a podobně. Děláme-li to v zájmu naprosté spravedlnosti a pro zjišťování pravdy, s upřímnou snahou sjednat nápravu v zájmu ostatních, aby netrpěli pro neukázněného jednotlivce - zbabělce, který se ze strachu před trestem nechce přiznat ke svému špatnému činu - v tom případě naše podezření bude mít úspěch.

každé nespravedlivé podezření spočívá především na sobeckých důvodech a na omylu. Toho se musíme vždy vyvarovat, neboť si tím přivlastňujeme následky nespravedlivého podezřívání ve světě Příčin - ákáše. Když podle různých náznaků a důkazů bezpečně nevíme, kdo to asi mohl být, pak raději nikoho nepodezříváme a necháme průběh věcí osudu, který je v této věci jedině směrodatný, absolutně spravedlivý a zcela určitě ve vhodné chvíli sjedná tak důkladnou nápravu, až tím budeme překvapeni. 

Tedy při spravedlivém podezřívání musíme vždy zaujmout stanovisko nejpřísnější neutrality, nejlépe stavu naprosto neosobního, univerzálního, jsem-li toho schopni,  a potom můžeme v této věci dojít k pravdě. Ovšem takto zjištěnou pravdu nesmíme nikdy a za žádných okolností použít pro svět fyzický, i kdybychom byli za to či ono nespravedlivě potrestáni. Pro nás stačí, hájíme-li se obvyklým způsobem a výsledek ponecháme absolutní spravedlivosti.

Nespravedliví lidé jsou touto negativní (pasivní) vlastností tak hluboce prosyceni, že ve své jednostrannosti nikdy nepřestanou podezřívat určitou jemu nemilou a nepříjemnou osobu, i kdyby se zjistilo, že toto podezření je neopodstatněné. Takoví lidé také podezřívají každého při jakékoliv sebemenší příležitosti, že ten či onen je tím, který mi to udělal, že mne například očernil u druhých, pomluvil, že to ukradl, že mne podvedl, že on je příčinou mého neúspěchu, neštěstí, že zavinil nemoc dítěte a podobně.

V takových případech ovšem na sobě nevidí nic, i kdyby dělali sebevětší chyby, neboť na sebe nedají nikdy dopustit.

Z hermetického stanoviska také dobře víme, že vše, co nás potkává, jsme si ve skutečnosti připravili sami, dokonce se v nás projevují příčiny (jako následky) až z minulých životů, ať ve zlém či dobrém slova smyslů. Proto po této stránce svého vědomí nesmíme vlastně  nikoho nikdy obviňovat z něčeho, čím nám škodí. V takovém případě se proti tomu musíme bránit v každé věci individuálně, neboť se také můžeme setkat se svým karmickým zatížením, které musí být bezpodmínečně odstraněno určitým vyrovnáním. V jiném případě to mohou být zkoušky, jak se v takovém případě zachováme. Je to tedy třeba řešit individuálně.