Nespravedlnost

09.11.2020

Motto: Nespravedlností je bezprávný stav, jímž člověk sám sebe odsuzuje

Nespravedlnost pramení ze sobeckosti, když člověk například odmítá uznat to či ono, co právem náleží druhému, postiženému, když nespravedlivě, bezdůvodně někoho obviňuje a podezírá z něčeho, o čem neví, zda se toho jeho bližní dopustil. 

Tím obviňujeme vlastně sami sebe, ať již vědomě či nevědomě, vždy v takovém případě chybujeme. Z hlediska univerzálního zákona můžeme konstatovat pouhou pravdu, ale nikdy nejsme oprávněni někoho za něco odsuzovat, neboť každý z nás je zodpovědný za své činy sám, a proto může odsoudit jen každý sám sebe, jestliže chyboval. 

Nespravedlnost je vlastně nesprávné rozeznávání pravého od nepravého, pravdy od lži, a to z hlediska osobního, které je vždy zabarveno určitým druhem sobectví, a proto není přístupno pravdě. Nespravedlnost je také vždy projevem živlové nerovnováhy, proto nemá dlouhé trvání a pravda a spravedlnost jí vzápětí následují. Člověk se dopouští nespravedlnosti také vůči sobě tím, že se nikdy sám neodsoudí, když něco nesprávně vykoná, a tuto nesprávnost ponechává na druhém, zamlčuje ji, a tak se také stává nespravedlivým vůči sobě i druhému. Kdo nespravedlivě, neprávem posuzuje druhého, i kdyby to bylo jen v podezření, odsuzuje sám sebe, dopouští se nespravedlnosti sám na sobě. 

Nespravedlnost je také určitá dávka slabosti v tom případě, jestliže si jasně uvědomujeme, že jsme se dopustili chyby, kterou necháváme napospas druhým, aniž bychom se k této chybě upřímně přiznali, napravili ji. Kde vše chybu uděláme a tato chyba nikomu neuškodí, tam si ji upřímně přiznáme, odsoudíme za to sebe a chybu, pokud je to pro nás možné, napravíme a více si jí nedopouštíme. 

Z chyb nesmíme tvořit nespravedlnost, ale máme se jimi vždy poučit, protože každá chyba má svůj výchovný účel tj., abychom se chybami poznávali a v budoucnosti se jich více nedopouštěli.