Neulpívání na ničem dočasném

11.01.2021

Pokud si člověk uvědomí, že zde žije pouze dočasně a že všechno, co vlastní, včetně hmotného těla, zde zanechá, když přijde okamžik jeho přechodu z hmotné úrovně do Věčnosti, tu snadno pochopí zdravým rozumem, že nemůže ulpívat na ničem hmotném, tedy ani na vlastním hmotném životě. Po dobu svého dočasného života již také získal mnohé zkušenosti, jak mnohdy těžce nahromaděný majetek přijde vniveč: přijde o něj ztrátou, ohněm, a podobným způsobem. Proto z těchto důvodů, správně soudí, že mu vlastně nic nepatří a že je pouze správcem tohoto dočasně mu propůjčeného majetku. Dnes jej má a zítra jej ztratí nebo navždy odejde, aniž by si s sebou vzal třeba jediný vlásek ze své hmotné hlavy.

Všechny tyto hmotné věci nám slouží pouze jako prostředky k udržování hmotného života, a nejsou tedy naším hlavním cílem na této zemi. To znamená, že bychom se neměli celým svým životem zaměřovat výhradně na shromažďování hmotného majetku, na udržování moci, síly, slávy a na vše, co nám hmotná úrovně poskytuje. Jinak by to byla velká chyba. Bohužel je ve světě ještě obrovská většina lidí, kteří si zakládají na ryze hmotných prostředcích, jež shromažďují, pěstují a udržují až do smrti. Nakonec jsou s těmito oblíbenými životními prostředky přímo srostlí, a proto na nich tak mocně uplývají. Osud jim je v plné míře dává, aby poznali jejich pravou hodnotu, a to právě v době rozluky s fyzickým světem. Vyrovnaný a moudrý člověk však tyto prostředky moudře používá k zachování svého dočasného života, k zušlechťování svého ducha a své duše a nikdy na nich ani v tom nejmenším neulpívá, protože ví, že mu vůbec nic nepatří, že vše je božské Prozřetelnosti a že on je pouhým správcem toho všeho, co používá. Konečně si jasně uvědomuje, že vše hmotné zde zanechá a odejde do Věčnosti, kde bude dále pokračovat ve svém vývoji. 

Nejlepším prostředkem jak se zbavit závislosti na dočasných hmotných prostředcích, je jasně poznávat v sobě a mimo sebe neviditelný svět, kde jsou docela jiné podmínky, nadevše jemné prostředí bez času a prostoru, tedy bez hmoty, kde jsme absolutně svobodní a nezávislí na všem, co nás váže a přitahuje k hmotné úrovni, na kterou jsme si v době mnohonásobného opakovaného znovuvtělování velmi zvykli, a proto se od ní nemůžeme tak snadno odpoutávat. Tam opravdu poznáme naprostou nicotnost hmotných, dočasných věcí oproti Věčnosti, kterou můžeme pochopit jen nejvnitřnějším poznáním podle svého vývoje. Konečně: kdo je tak daleko, že poznal, že je věčným Duchem, zasazeným na hmotnou úroveň, do těla astrálního (duše-charakter) a do těla hmotného, a že obě tato těla (obaly) sám oživuje životní silou a svými vlastnostmi, schopnostmi jen proto, aby se těmito dvěma dočasnými obaly projevil na hmotné úrovni, nebude nikdy více ulpívat na svém hmotném či astrálním těle, která by se bez přítomnosti ducha ihned rozkládala do stavu původních živlů, z nichž jsou stvořena. Tím méně pak bude ulpívat na všem ostatním hmotném, jež mu slouží jako prostředek k dočasnému životu. Připomeňme si ještě, že každá dočasnost, která nás nějakým způsobem upoutává, brzdí náš další krok kupředu v našem vývoji do Věčnosti.