Neupřímnost, farizejství, faleš, lest

20.05.2021

Motto: Neupřímností a farizejstvím si uzavíráme cestu pravého vědomí svého života.

Neupřímností si podkopáváme půdu pod vlastníma nohama. Neboť kdo jinak jedná nežli myslí, ten se ve smyslu této vlastnosti uvádí do naprosté zvrácenosti. A zde právě dobře a přiléhavě platí přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tedy například přislíbíme-li někomu něco, ale současně si představujeme, jak je napálíme, oklameme, vytrestáme, obelstíme, tu si vlastně připravujeme vážnou a ošemetnou příčinu, karmické zatížení, které se v nás určitě projeví v době, kdy se toho nejméně nadějeme, a to s mnohem větší silou, nežli jakou jsme použili pro svůj objekt. 

Jestliže včas nepoznáme, že jsme na šikmé ploše, tato vlastnost v nás denně roste, zesílí tak mohutně, že za určitou dobu nebudeme schopni v sobě nalézt ani tu sebemenší upřímnou snahu něco podle pravdy vykonat, promyslet, procítit. Budeme touto vlastností přímo opojeni a nebudeme se jí moci ubránit ani zbavit. Bude nás pronásledovat na každém kroku a my se budeme po této šikmé ploše stále více a více sesouvat až do svého konečného mravního zániku. My si na tuto vlastnost tak navykneme, že se nám stane naprostým denním zvykem, tj. na něco myslíme, ale současně děláme pravý opak. Přitom se budeme cítit velice povýšeni nad svými bližními jako ti farizejci, tj. například budeme si myslet a prožívat, že konáme něco mnohem lépe nežli druzí, že proto máme mnohem větší zásluhy pro svůj další život nežli druzí, zapomínajíce, že ve skutečnosti myslíme a tvoříme pravý opak toho, co si falešně představujeme a myslíme. 

Neupřímost a farizejství se prozrazují také na naší tělesné schránce, na našem chování. Například nesnášíme přímý pohled, když s někým mluvíme, neboť zrak je ukazatelem a zrcadlem výrazu našeho smýšlení, cítění a jednání navenek, a proto jednáme-li a myslíme-li neupřímně, nemůže se toto naše chování vstřebávat přímým způsobem do nitra našeho bližního, do naší oběti, ale nejprve oklikou a nejlépe za zády prostřednictvím druhého, a to zvláště tehdy, nemůžeme-li dobře snášet přímý pohled své oběti, již se také současně bojíme, aby nepoznala náš neupřímný postoj k její osobnosti, aby nás neprohlédla a za to nám řádně nesplatila. Z toho pak vznikají různé pomluvy, hádky a nešvary mezi lidmi, z nichž neupřímní, falešní farizejci jsou toho nejvíce příčinou. 

Lstivý člověk obchází svou oběť různými přetvářkami, machinacemi, jen aby ji nakonec přelstil a těžil ze své lstivosti. Celé jeho nitro je naplněno neupřímností, jak nejlépe obelstít svůj vyvolený předmět, objekt, aby z něho načerpal to, po čem touží, zatímco negativní (pasivní) vlastnost neupřímnost, lstivost má zcela uvolněnou cestu a plnými doušky saje ze svého tvůrce a živitele jeho životní sílu, již se živí, roste a mohutní až k dozrání a naplnění své formy. 

Farizejsky založený člověk používá tuto vlastnost k tomu, aby se přirovnával k druhým bytostem, při tom se vychvaloval a druhé haněl, podceňoval je ve vlastnostech a ve skutcích. Také jeho chování se vyznačuje pyšnou povýšeností a pohrdáním bližními, kteří jsou výbornou nástrahou k projevům jeho farizejského počínání. Nakonec, když jeho farizejství nabylo nad ním nadvlády, se stává pro své okolí viditelně ubohým a směšným. Vyznačuje se také tím, že si ve své zaslepenosti přiznává i odměny, privilegia před ostatními bližními, které mu však naprosto nepatří, a proto se současně dopouští také svatokrádeže. Na druhé straně je však výborným prostředkem k poznávání pravé skromnosti a farizejství, takže v tomto směru hraje v dočasném světě velmi důležitou výchovou roli a zároveň negativní úlohu, neboť pravým opakem farizejství je naprostá upřímnost, skromnost a vděčnost. 

Lstivost je pak záporným (negativním) koncem naprosté a rázné přímosti, tedy upřímnosti, otevřenosti, v niž je veliká moc a síla.