Neúprosnost

26.07.2021

Někdo je tak zatvrzelý ve svých citech, že nikomu nic neodpustí, jestliže mu ublížil, i když jej viník prosím o odpuštění. Přestože mu křesťanské náboženství káže, že má odpouštět viníkům, nemůže to udělat pro svou neúprosnost, kterou neovládá. Jedině ta mu v tom brání. Vidíme, jak nedokonalé je zevní náboženství, které na tyto negativní (pasivní), výchovné a moudré vlastnosti skoro zapomíná. Také se může přihodit, že některý vládce na světě je naprosto neúprosný vůči svému protivníkovi, kterého by se musel obávat, kdyby mu odpustil. Zvláště jde-li o trest smrti!

Také soudce musí být neúprosný, jde-li o určitý zločin, spáchaný třeba z pomstychtivosti a loupeže nebo z prozrazení tak důležitého státního tajemství, že by tímto zločinem byly ohroženy miliony lidských životů. Pozorujeme, že je veliký rozdíl mezi neúprosností tam, kde není namístě, kde je třeba vše samozřejmě odpustit, a neúprosností, kde je namístě, kdy je povinností soudce, aby trval na svém rozhodnutí z velmi vážných důvodů, jako je vražda z pomstychtivosti a loupež, prozrazení veledůležitého státního tajemství a v podobných případech. 

Je zde ještě jedna neúprosnost. Ta se týká nás samých. Máme určitou důležitou povinnost, kterou musíme splnit. Ale někdo nás prosí,  abychom se s ním šli ihned poradit ohledně velmi důležité věci. Zůstáváme však při svém rozhodnutí napřed splnit svou povinnost, i když je nám dotyčného líto, protože by si to opravu zasluhoval. Musí buď počkat, třeba několik dní, než splníme svou povinnost, nebo si to musí vyřídit bez naší porady a pomoci. Naše povinnost je pro nás nade vše ostatní, a proto jsme vůči sobě neúprosní. 

Pokud jde o naší introspekci, zůstáváme vůči sobě naprosto neúprosní a velmi přísní vůči každé sebemenší chybě. Neboť kdybychom chybovali v malém, tím spíše bychom chybovali ve velkém. Proto si nikdy a nikde neodpustíme žádnou chybu, jsme vůči sobě přísní a neúprosní. Neúprosní jsme také v tom případě, jestliže nás někdo požádá o pomoc a bezpečně zjistíme, že tato pomoc by se příčila karmickým zákonům. Ten člověk je totiž karmicky zatížen právě následkem, který bychom mu měli pomoci odstranit, jak o to žádá. 

My přece bezpečně víme, že univerzální karmické zákony jsou absolutně spravedlivé a také neúprosné, takže by se někdo marně domníval, že ujde následku svého zločinu, jestliže po něm smaže všechny stopy. 

Neúprosní jsme také tehdy, když nás někdo požádá, abychom vykonali něco ve prospěch celku nebo jednotlivce, i když je to z hlediska hmotné úrovně správné, ale my zjistíme, že by nám to uškodilo vzhledem k univerzální zákonům. 

Neúprosní jsme vůči sobě tam, kde jsme vázaní slovem, slibem, přísahou. Zde nás nic na světě nemůže odvrátit od splnění našeho daného slova, slibu, přísahy, se kterými souhlasíme a které byly provedeny správným způsobem. V tomto případě nás mohou omluvit jen nemoc, smrt nebo jiné naprosto nepřekonatelné překážky. 

Neúprosnost je vlastnost, při které musíme počítat, že neúprosně a bezpodmínečně splníme všechno to, pro co jsme se rozhodli, ať už se věc týká nás samých nebo bližních a ať už se tak děje v dobrém nebo ve špatném smyslu. Je součástí naší pevné vůle a odvahy. Nikdo na světě nemá právo někomu něco neodpustit, jestliže mu bylo sice ublíženo, ale věc už byla napravena, nebo dokonce i když  napravena nebyla. Má se pouze bránit proti násilí. Podle univerzálních karmických zákonů nelze nikomu prominout žádné následky, jestliže si je vytvořil svými příčinami (negativními skutky).