Neuznávání pravdy ze sobeckých důvodů

05.08.2021

Nemůže být nic horšího, než že si někdo ze sobeckých důvodů nepřizná jakoukoliv pravdu. Stává se mu, že něco zlého tajně provede, třeba z politických sobeckých důvodů, pomluví, pošpiní svého spolupracovníka proto, aby se dostal na jeho lepší místo, a nebo proto, aby jej sesadil z jeho existenčního místa a místo něho aby tam dostal svého kamaráda, ženu, milenku a podobně. Nakonec jeho jednání vyjde najevo a s tím také jeho ryze sobecké a neopodstatněné důvody. I když mu toto nesprávné jednání jeho nadřízení jasně dokážou, on si pravdu přesto nepřizná a tvrdošíjně trvá na svém stanovisku, které v podstatě neprozradí, a tím si jen sám škodí.

Protože zásadně neuznává pravdu, splní se mu jeho sobecké zájmy, ovšem v opačném smyslu, neboť víme, že co kdo dělá druhému, jako by dělal sám sobě, a jeho užitek bude desateronásobný. Věří jedině v sobectví, a proto se mu ho dostává plnou měrou.

Neuznávání pravdy je velmi tvrdý oříšek pro ohromnou většinu lidí na světě. Protože je tento zevní svět z podstatné části vychováván ve lži, na omylech a klamu, každý jeho takto vychovaný člen nikdy neuzná pravdu tam, kde by mu mohla ve hmotném životě uškodit. Mnohdy je tato zásada správná, pokud jde například o přiznání se k politickému přesvědčení, názoru, kde by přišel o existenci a svobodu. Režimy některých států bezpečně vědí, jak se věci ve skutečnosti mají, pokud se týká smyšlení národa, nebo jeho jednotlivých politických složek, stran nebo hospodářské vnitropolitické situace a podobně, a přece tyto jasně prokázané pravdy neuznávají a hlásají jejich pravý  opak: v rozhlase, v novinách, na sociálních sítích, na schůzích a přednáškách atd. To vše dělají z čistě sobeckých, mocenských, vykořisťovatelských zájmů, které mohou jít jen tak daleko, dokud mají z čeho žít. Jakmile zhltnou poslední sousto a kapku z půdy, která je živí, musí se podle zákona dočasnosti zhroutit. Víme, že vše, co je dočasné, je pomíjející, a proto se musí nahradit něčím jiným, současné době vyhovujícím.

Jiný příklad: Někdo rád pije alkohol, víno, likéry, kořalku a bezpečně ví, že si tím kazí zdraví a že za alkohol vydává mnoho peněz. Tím že škodí své rodině a nejvíce sám sobě. Také lékař mu doporučuje abstinenci nebo alespoň mírné požívání alkoholu, ale to vše nijak nepomáhá. On sice ví, že mu to škodí, ale pravdu si ze strachu nikdy nepřizná, aby totiž nepřišel o svůj každodenní zvyk a požitek. Kam nemůže pravda, tam slaví svůj triumf lež, někdy však s katastrofálními následky.

V podsadě každý prolhaný člověk neuzná pravdu, a také ji ani uznat nemůže, protože uznává jen svou vlastní lež, ve které se utápí a která mu pravdu vždy zahalí, zatají. Proti neuznávání pravdy bojujeme poctivým  a upřímným rozborem každé věci, záležitosti, problému, s nimiž se v životě setkáváme, abychom mohli poznávat jejich skutečné podstaty tj. příčiny a následky. To je nám vodítkem při rozmluvách a při spolupráci s našimi bližními a při veškeré naší činnosti. Tuto negativní (pasivní) vlastnost si můžeme také odstranit pomocí autosugesce: Všude uznáváme absolutní pravdu!