Nevěrnost

29.07.2021

Motto: Kdo se stává nevěrným svým dobrým ideálům, ztrácí pevnou víru a přesvědčení ve vše dobré

Lidé kteří se vědomě odchylují od svého ideálu, i když jej v sobě nadále udržují, stávají se mu nevěrnými tj., zrazují jej za jeho zády, prodávají jej a považují jej za svou hříčku, s níž mohou dělat, co se jim zlíbí. Proto je třeba pro svůj určitý ideál, který má být co nejlepší a který jsme si jako takový zvolili, podle jeho hodnoty obětovat vše, abychom si jej udrželi a nadto ještě zvelebili. To vše záleží na stupni vývoje každého člověka, k čemu má sloužit a podobně. Jestliže však tento svůj ideál zradí tím, že si na druhé straně tvoří jiný ideál nebo věc podřadnějšího významu, chybuje a za tuto chybu musí zřejmě něco zaplatit, ať již na zdraví, majetku, společenském postavení, mravnosti atd.

Nevěrnost a zrada jdou ruku v ruce a sledují sobecké využití svého dosavadního ideálu všemi prostředky, jež má dotyčný člověk po ruce, aby z něho co nejvíce získal pro sebe.

Sledujme však prakticky některý z případu nevěry. Například: Muž se stává manželce nevěrným, jestliže vyhledává soužití s jinou ženou a jestliže k tomu nemá žádné vážné příčiny. Pravá příčina této nevěrnosti však přichází ze světa Příčin, kam byla jasně a zřetelně zapsána tou kterou bytostí. Vím, že bez příčiny se ve světě nic neděje. Tyto příčiny však mohou pocházet z minulých vtělení a normální neprobuzený člověk si je nedovede vysvětlit. Můžeme také říci, že některá příčina vyžaduje určité předpoklady, myšlenky, city, činy, představy, které musí být nejprve splněny, nežli pravá příčina dopěje k svému uskutečnění. Neboť nevyzpytatelné jsou cesty osudu každé bytosti, která zde byla  stvořena a musí do posledního písmene splnit všechny úkoly, nežli odejde z dočasného světa, když odloží své hmotné tělo. 

Nevěrnost má po určité době za následek odvrácení a upuštění od našeho dosavadního ideálu a současně nás nutí přimknout se k jinému ideálu, věci, bytosti pro nás škodlivé.

Upuštění od nižších ideálů, protože jsme poznali ideály lepší a vyšší a je-li to provázeno dobrým a upřímným přáním a skutečnostmi, je na místě a není to nevěrnost. Nevěrnost ve skutečnosti znamená upustit od ideálů, bytostí vyšších a nám užitečných. U nejvyšších ideálů se tato nevěra projevuje tím větší intenzitou a mění se v prázdnotu, hluchotu, kterou si bereme s sebou na Věčnost. 

Nevěrnost vzniká tím, že počínáme pochybovat o našem ideálu, že jej podezříváme z něčeho, co nemáme rádi, že se nám dokonce oškliví, že se pro nás stává nudným, protivným, že si jej nevážíme a podobně. Tímto negativním smýšlením, cítěním u nás ztrácí na ceně, zvláště pak když podle svého vkusu počínáme lnout k ideálu, bytosti, vlastnosti, věci, která se nám líbí, jež nás dokonce vábí svou krásou a jinými příjmeními vlastnostmi (ovšem zdánlivě příjemnými). 

V nevěře zpravidla zapomínáme na vše dobré, co jsme se svým původním ideálem, bytostí prožívali, jaký jsme z něho měli užitek, zisk, prospěch, krásné chvíle radosti a podobně. Pro takovou upřímnou uznalost jsme hluší a slepí, protože se slepě ženeme za jiným pochybným, ba nicotným cílem, ideálem, který nás plně zaujal a nepřipouští nic, co by mohlo ohrozit naši přitažlivost k němu. 

Děkuji Mistře...