Nevtíravost, nevnucování se druhým lidem

K našemu slušnému chování patří také pozitivní (aktivní) vlastnost nevtíravost a nevnucování se druhým lidem. Je krásné, když je člověk pozorný a přívětivý ke každému bez rozdílu, ať je to, kdo chce. Při rozmluvě s bližním respektujeme vždy jeho přání a názory a nedáváme na sobě znát, že v tom či onom směru nesouhlasíme, jestliže se nejedná o nějakou důležitou věc, kterou nemůžeme jen tak povrchně pominout. O sobě, pokud je to možné, vůbec nemluvíme, jen když jsme nuceni, ale zato se co nejvíce věnujeme svému bližnímu a tím si získáváme jeho přízeň. Víme, že skoro každý člověk rád přijímá takovou mimořádnou pozornost ze strany svých bližních, zvláště pak když mu pochlebují a přímo jej vychvalují. To ovšem necháváme každému na vybranou, protože podle své vůle a zdravého rozumu může snadno poznat a pochopit, co pro něj je prospěšné a co škodlivé. 

Tím, že se nikdy a nikomu nevnucujeme ani nevtíráme, získáváme také přízeň, sympatie i autoritu u svých bližních, kterým tyto naše vlastnosti imponují. Ze zkušenosti víme, že to, co je nám vnucováno, nemáme rádi a přijímáme to s odporem nebo vůbec odhazujeme, nejsme-li na takových věcech závislí. Také každý člověk, který se nám drzým způsobem vtírá do našich záležitostí, je nám přinejmenším nesympatický, ba přímo odporný. Z chování a řeči jasně poznáváme charakter každého člověka a podle toho si upravíme svůj poměr a postoj k němu, to znamená, že se mu ve všem přizpůsobíme a v tomto směru, stavu, s ním hovoříme a jednáme zvláště o tom, co jej nejvíce zajímá. 

Nevtíravost a nevnucování se je vlastně naším zevním projevem vnitřní nedotknutelnosti našich bližních, kteří jdou zcela jinou cestou, připravenou jejich osudem. A z tohoto důvodu nemáme žádné právo vtírat se a vměšovat do jejich záležitostí, do jejich způsobu života, do jejich osudu. Také pozorujeme, že ten, kdo se vtírá a vnucuje do životních záležitostí svých bližních, na to vždy doplácí, neboť osud dává každému jen to, co si sám zapříčinil. Nic víc, nic méně. Uvědomujeme si proto jasně, že každý nás bližní je pro nás po této stránce nedotknutelný, je hvězda sama pro sebe. Jak krásný by byl život, kdyby lidé zachovávali opravdu upřímně jen tyto dvě pozitivní (aktivní) vlastnosti. Nebylo by hádek, svárů, válek, sporů, nenávisti a závisti. Jeden druhého by respektoval, nastala by snášenlivost a tím také pravá láska k bližnímu. Neboť kdo má jednou vyvinuty převážnou většinou pozitivní (aktivní) vlastnosti, dovede si je nejen udržet, ale současně si je prohlubuje, a ostatní negativní (pasivní) vlastnosti a vášně, má-li nějaké, si již jasně uvědomuje a snaží se jich zbavit, protože jeho živlová převaha pozitivních (aktivních) vlastností jej k tomu přímo nutí. Z toho poznáváme, že nevtíravost a nevnucování se bližním jsou jedny ze základních pozitivních (aktivních) vlastností, které nám přinášejí značný užitek. Jimi nepřímo ovlivňujeme své bližní, kteří nám také důvěřují. Tyto vlastnosti je třeba co nejvíce pěstovat a všude je používat.