Nezájem o poznání

27.11.2020

Není-li někdo zralý na cestu do Věčnosti popsanou v učebnici magického cvičení, nemá samozřejmě zájem ani o poznání. A jestliže jde v tomto případě o cvičícího mága, pak je to pro něho veliká zkouška,  kterou musí překonat, nebo padne a více o magii ani poznání nezavadí. Je samozřejmé, že univerzální Prozřetelnost nedá nikomu nic zadarmo. Proto musí každý, kdo je na cestě poznání, překonávat takové překážky všeobecného rázu, které jej posilují ve všech jeho vlastnostech a schopnostech a především ve vůli, kterou všechny jeho vlastnosti ovládá. Překážky kladené nám do cesty jdou vždy přiměřené a úměrné našim silám a našemu stupni vývoje, a proto vždy máme možnost tyto překážky, i kdyby se nám zdáli sebevětší, překonat a co nejvíce se jimi posílit (hlavně ve vůli). Kdyby nebylo překážek, nebyli bychom schopni něco většího vykonat, neboť bychom ve svém vývoji zůstávali stále slabí. Protože však s překážkami vzrůstá náš boj, stáváme se denně silnějšími, i když to sami ani nepozorujeme. 

Nezájem o poznání nás tedy provokuje k boji o překonání této vlastnosti. Bojujeme přirozeně opačnou vlastností, tj., zvýšeným zájmem o poznání. K tomu účelu probíráme všechna naše dosavadní poznání a stále je s velkým zájmem doplňujeme, až negativní (pasivní) vlastnost nezájem o poznání zcela ovládneme. Není nic krásnějšího než prohlubování poznání v kterémkoliv směru podle našeho stupně vývoje. 

Všeobecně se nezájem o poznání sebe sama projevuje u všech lidí, kteří nejsou pro tuto věc dosud zralí. A když se stane, že se přece někdo o poznání sebe sama zajímá, je to spíše ze zvědavosti a ze snahy o všeobecné poznání všeho co existuje. Momentálně se mu to líbí, třeba se do toho pustí i se zápalem, ale nemá pevnou železnou vůli a vytrvalost při cvičení, která mu posléze připadají velmi nesympatická a neužitečná, nezáživná, a proto jich brzy zanechá. Není ještě pro tyto věci zralý.

Proč mají nezasvěcení lidé nezájem o poznání sebe sama? Je to dosud nepřeklenutý zájem o věci hmotného rázu, na nichž celým svým životem ulpívají. Vědí sice, že Bůh existuje, velká většina z nich v něho věří, ale nemají ještě tu sílu ducha, aby si mohli podstatně odepřít něco ze svého hmotného příslušenství a věnovat se doma alespoň půl nebo čtvrt hodiny skutečnému poznávání sebe sama. Brání jim v tom jejich příliš vychýlené negativní (pasivní) vlastnosti. Mají proto na mysli jen své hmotné blaho, i když mluví o Bohu a modlí se k němu. Konečně, kdo je pro sebepoznání zralý, ten se určitě dostane k pravému zřídlu, ať je kdekoliv. Nezasvěceným lidem zcela stačí jejich náboženství a víra, modlitba a uctívání božských symbolů, aby si alespoň udrželi vědomí, že Bůh skutečně existuje, aby se z toho důvodu přece jen báli veřejně hřešit a aby si alespoň částečně udrželi své negativní (pasivní) vlastnosti pod kontrolou.