Nezaujatost

16.09.2021

Každý člověk, který se staví k příslušným problémům, záležitostem neosobně, je na tom vždy mnohem lépe nežli člověk osobně zaujatý. V nezaujatosti se ocitáme jako pozorovatelé mimo rámec určité věci, problému tj., neztotožňujeme se s věcí a s tím, co hodláme s věcí udělat, a proto můžeme vše tím jasněji a správněji odhadnout, posuzovat a dělat příslušné závěry. A naopak: kdybychom byli v té či oné záležitosti osobně zaujati, to znamená, že bychom se s ní přímo ztotožňovali bez naší vůle, upadli bychom do jejího vlivu a prožívali bychom jen to, co ona vyjadřuje a co si žádá, takže bychom nebyli schopni odkrýt v ní jakoukoliv pravdu, skutečnost. V takovém případě bychom vše poznávali čistě jen ze své osobní stránky, zaujatosti. A to je rozhodně nesprávné. 

Nezaujatostí se vlastně přibližujeme k univerzálnímu postoji, kde přestávají jakékoliv vlivy veškerých pozitivních (aktivních) a negativních (pasivních) vlastností, takže se takovým postojem a způsobem ocitáme v naprosto vyrovnaném stavu vesmíru, Věčnosti - univerza. V běžném životě by jistě bylo ideální, kdyby tuto pozitivní (aktivní) vlastnost měli příslušní soudcové, aby mohli spravedlivě posoudit příčiny a následky u obžalovaných. Leč i v takových případech má na příslušné soudce naprostý vliv absolutní spravedlnost, tak aby tito soudci provinilce odsoudili k trestům tj. k následkům, které přesně odpovídají karmickým zákonům platným pro každého člověka. 

Tedy: i když se nám zdá, že ten či onen člověk byl snad ze zaujatosti soudců nespravedlivě odsouzen, pro zmíněného člověka je to jen určitý následek příčiny, kterou si kdysi zapsal svým chováním do světa Příčin a nyní jí musí prožít, i když se mu zdá, že je nespravedlivá. Jak víme, nikdo nezasvěcený nemůže pochopit hloubku absolutní nezaujatosti svého osudu, který mu po celý život jasně ukazuje jeho chyby, přečiny, zločiny, vášně, výstřelky a nedostatky. Ale i když dotyčný chápe, že to či ono nemá dělat, že si tím škodí, a přesto odmítá jakoukoliv nezaujatost vůči všem svým živlovým výkyvům, musí potom třeba nést i mnohonásobné následky stále se rozrůstající negativní příčiny, kterou zasévá.

Jednou však musí k této nezaujatosti tj. k neosobnímu stanovisku dojít každý, třeba cestou s vlivem dlouholetých utrpení v tisícerých obměnách hmotného života. To vše záleží na vývoji každého jedince a tudíž i na tvoření příčin. Tvoří-li si člověk příčiny dobré, ušlechtilé a proti škodlivým bojuje, přibližuje se více a více k živlové rovnováze a současně i k nezaujatosti. Nezaujatí lidé jsou vždy spravedlivý, nesobečtí a poctivě si přiznávají jakoukoliv sebemenší chybu, které se ještě dopouštějí, a snaží se takové nedostatky svého charakteru napravit.