Nezištnost

03.08.2021

Nezištnost je vzácná vlastnost, neboť ji má velmi málo lidí na světě. Tato vlastnost se plně skrývá za naše myšlenky, city, činy a proto ji těžko kdo zpozoruje a dovede náležitě ocenit. Jen lidé jemného a ušlechtilého charakteru dovedou takovou skromnou vlastnost odhalit a podle zásluhy ji ocenit. Nezištnost je opak sobeckosti a pramení z pravé lásky ke všemu stvořenému. Projevuje se hlavně tam, kde za jakoukoliv pomoc, radu nikdy nic nežádáme, ba ani v myšlenkách, v pocitech nepřipouštíme jakoukoliv odměnu. Nejlépe se naše nezištnost uplatňuje v tom, že za veškerá cvičení nic nepožadujeme, tedy žádné úspěchy, odměny, pouze si přejeme, abychom jimi každodenně co nejvíce zušlechtili svou duši a ducha. A v tom tkví vlastně to nejkrásnější, čeho můžeme vůbec dosáhnout.

Nezištnost se projevuje u lidí, kteří nejsou nároční, opatřují si všechny životní potřeby jen do té míry, aby jim stačily na slušný život, a mají-li přebytky, používají je jedině k šlechetným účelům. Jasně si uvědomují, že jim ve skutečnosti nic nepatří, že vše je jim jen propůjčeno na dobu jejich dočasného života a že jako správcové tohoto majetku mají povinnost používat jej nejen ke svému dobru a prospěchu, ale je-li potřeba, pomáhají ze svého, jim svěřeného majetku také bližním, kteří si to zasluhují, aniž by při tom vůbec pomysleli na nějakou odměnu, odplatu v jakékoliv formě. 

Pravou nezištností docilujeme naprosté nezávislosti na všem, co nám dává a představuje naše hmotná úroveň. Také nikdy nelitujeme ničeho co jsme náhodou ztratili, o co jsme přišli jakýmkoliv způsobem. Nelitujeme ani toho, jestliže nás poměry zbavují možnosti lepšího výdělku a tím snižují naší životní úroveň. Zato poctivě dále pracujeme a podle daných možností se s radostí probíjíme tvrdým životem, který nám osud připravil jen proto, aby z nás vychoval dobré lidi. 

Když někdo z rodiny onemocní a nemůže nám vést domácnost, například naše manželka, tu za ni bez nároků a nezištně děláme všechny nutné práce a pečlivě so i ní staráme, abychom jí pomohli a posloužili stejně nezištně, jako ona stále slouží a pomáhá nám, kde jen může. Totéž platí i o manželce, jestliže onemocní její manžel.

Naopak zištně se chová ten, kdo se o nemocného člena v domácnosti příliš nestará a ponechá jej čistě jeho svépomoci jen proto, aby neztratil příliš času na své radovánky, koníčky, choutky, aby vyhověl své dosavadní pohodlnosti, lenosti a závislosti na různých malichernostech a aby nepřišel o nic, k čemu jej táhnou a nutí jeho negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, zlozvyky.

Nezištnost však není namístě, jestliže někde pracujeme a je nám dána možnost, abychom se rozhodli, zdali si přejeme část svého výdělku věnovat na určité účely, s nimiž nemáme nic společného. Závisí-li však na tom naše existence, ochotně to uděláme, neboť nesmíme nikdy dělat nic, co by nám škodilo. Vždy se musíme přizpůsobit. 

Jestliže bychom někomu nezištně pomáhali a takový člověk by naši pomoc zneužíval sobeckým způsobem, například aby se obohatil, pak to není nezištnost, ale velký omyl a zasahování do osudových záležitostí druhého. Všeobecně je tedy nezištnost namístě tam, kde jde o skutečně šlechetné a odůvodněné činy a rady.