Obětavost bez uvážení

25.11.2021

V životě se nám naskytnou mnohé příležitosti, kdy můžeme pomoci svým bližním, jestliže si to ovšem zasluhují. Je-li tato pomoc většího rozsahu a bývá třeba na újmu naší práce, činnosti nebo na úkor našeho zdraví, i pak se pro tento odůvodněný účel pomoci svému bližnímu obětujeme. Ovšem děláme-li to jen proto, abychom za to získali pochvalu nebo nějakou reklamu, nebo vůbec neuvažujeme, zdali jsme k zamyšlenému činu příslušní, zvláště tehdy, když má taková osoba doma ještě příbuzné, rodinné příslušníky schopné mu pomoci, tedy za takových okolností jednáme buď zištně, nebo bez náležitého uvážení. V takovém případě můžeme za svou obětavost sklidit případě i nevděk a nepřízeň ze strany příbuzných postiženého. Je jistě chvályhodné a krásné pomáhat v nouzi, bídě a v neštěstí našim bližním, avšak nevíme-li, zda jsou zmíněné okolnosti karmické následky bližním, právem se své obětavosti zdržíme. Můžeme-li tyto následky poznat magickým způsobem nebo si je nechat ověřit jinou k tomu oprávněnou osobou, pak bezpečně zjistíme pravý stav věci a my takové osobě pomůžeme, není-li jejich utrpení karmicky zatíženo, anebo nepomůžeme, když je karmicky zatíženo.

Jako mágové víme, že nesmíme neoprávněně zasahovat do osudu jiných osob bez následků, které by nás stihly, kdybychom to udělali. Osud dává každému možnost, aby si řádně vyrovnal své příčiny zaseté do světa Příčin, a to v různých příslušných formách. A jak bychom se my, břídilové, neznající tyto pravé osudové příčiny postižených osob, mohli odvážit dělat něco proti osudovým následkům? To si jistě každý rozmyslí, neboť je jisté, že přes naší pomoc a obětavost by se karmický následek (utrpení) neodstranil a naše úsilí pomoci postiženému by bylo marné. Za druhé, i kdybychom působili jako všemohoucí osudová síla z ákáši na odstranění karmického následku u zmíněné osoby, dovedli bychom snad přítomný následek dočasně přesunout na pozdější dobu, avšak nedovedli bychom jej odstranit zcela. V neodůvodněném případě bychom si příčinu a následek dotyčné osoby převzali z jejího karmického zatížení na náš úkor a museli bychom tuto převzatou příčinu bezpodmínečně vyrovnat. 

Může nastat i takový případ, kdy se ohrožený člověk topí v prudkém proudu řeky a volá o pomoc. Jsme v tomto místě sami, a neuvědomujíce si nebezpečí, že v takovém proudu a hluboké vodě bychom sami mohli přijít o život, chtěli bychom se bez uvážení vrhnout do řeky zachránit tonoucího. Taková obětavost by byla sebevraždou. V takovém vážném případě se po okamžitém zralém uvážení snažíme co nejrychleji uvědomit nejbližší osoby, které s příslušnými prostředky přispěchají tonoucímu na pomoc. 

Všeobecně musí být obětavost takového rázu, aby nezasahovala do karmického osudového zatížení trpícího nebo ohroženého člověka, nebo nesmí přesahovat rámec naší možnosti pomoci, to znamená, že nebudeme zbytečně ztrácet vlastní život třeba pro záchranu nějakého sebevraha, který skočil do hluboké mrazivé řeky, aby se tam utopil. Můžeme sice i dobrovolně obětovat svůj život třeba před záchranou ohněm ohroženého dítěte. Ale také naopak nám nikdo nemůže vytýkat, že jsme to neudělali, protože by to byla hotová sebevražda, a my si svůj život právem ceníme výše nežli záchranu dítěte. V takových sebeobětováních i bez uvážení následků zpravidla působí sama univerzální Prozřetelnost v takové míře, že zachránce i ohrožený vyváznou z nebezpečí smrti. Taková sebeobětavost je toho vždy hodna.