Ochota

02.04.2021

Každý slušný člověk ve vždy ochoten pomoci, když jej druhý, potřebný člověk požádá o pomoc nebo o radu v nějaké důležité záležitosti. Napřed však musí uvážit, o jakou pomoc jde, zdali na ni stačí nebo zdali může někomu opravdu dobře poradit. Stává se totiž dosti často, že někdo někomu v něčem poradí, a když to potom špatně dopadne, postižený mu vyčte, že mu poradil špatně, nebo mu po straně vynadá a pomlouvá jej. V takových případech je rada opravdu vzácná a zde musí naše ochota ustoupit takovým oprávněným předpokladům. Nejlépe je přátelsky upozornit takového žadatele o radu, aby se v daném případě držel jsem svého nejlepšího vědomí a přesvědčení, které jistě zcela úzce souvisí s jeho osudovými záležitostmi.

Taková ochota, i kdyby zcela nesplnila přání člověka žádajícího o dobrou radu, je namístě a má dobrý výsledek. Ochota není na místě vždy všude a ve všem. Například od nás někdo žádá pomoc jen proto, aby si ušetřil peníze, které může klidně pro tu věc, záležitost obětovat, aniž by se tím nějak zvláště vyčerpal a uškodil si: v takovém případě důsledně prohlédneme jeho sobeckou žádost o pomoc a pouze ho zdvořile odmítneme vhodnou výmluvou.

Jinak je to s naší povinností. Každou normální povinnost, kterou musíme stůj co stůj splnit, splníme vždy ochotně, i kdyby byla sebesložitější, neboť tím se živlově vyrovnáváme ve hmotné úrovni. Z tohoto důvodu se nikdy nevzpouzíme dát vládnoucím to, co jim patří, ať si to z osobního stanoviska, po svém vykládáme, jak chceme. To je naše povinnost, kterou ochotně a rádi splníme. Také jako vojáci konáme vždy rádi a ochotně své povinnosti, neboť tam nás osud postavil, a právě tak ochotně si počínáme při svém zaměstnání, protože si uvědomujeme, že nepracujeme jen pro sebe a pro svou rodinu, ale hlavně pro ostatní lidi, kteří mají z výsledků naší práce určitý užitek, například kupují si potřebné životní potřeby a výrobky, jež jsme vyrobili, a my také kupujeme zase věci vyrobené jimi. Tak se vzájemně doplňujeme a váže nás právě naše ochota k práci a povinnostem, které jsou nám všem na hmotné úrovni společné.

Také ochotně snášíme rány osudu, protože bezpečně víme, že jsme si to plným právem zasloužili. Přitom však máme právo bránit se proti takovým drastickým následkům svých příčin tím, že si tvoříme proti příčiny, tedy příčiny opačného rázu, abychom původní příčiny vyvážili a tím odstranili následky, jež by nás třeba velmi těžce postihly. Nikdy však nejsme ochotni udělat to, k čemu nás nabádají naše negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, zlozvyky, stavy, ale uděláme vždy pravý opak toho, co si ony přejí, co vyjadřují. 

Celkem vzato jsme vždy a všude ochotni vykonat to, co nám a našim bližním prospívá, a naopak odmítneme jakoukoliv ochotu, když poznáme, že bychom jednali proti zákonům - jak univerzálním, tak občanským. Při tom je si třeba vždy připomenout, že za svou ochotu při pomoci nebo za dobrou poskytnutou radu nebereme ani tu nejmenší odměnu. Ochotu považujeme pouze za svou povinnost, která je pro nás naprosto nezištná.