Odmítání každé touhy po úspěších

10.11.2020

Všeobecně všichni lidé touží po úspěších, jestliže se věnují nějaké disciplíně vědám, umění, poznání, řemeslu a podobným stavům. Ve hmotné úrovni u člověka je tato touha namístě, neboť ještě více podporuje jeho snahu docílit co nejlepších výsledků, úspěchů v jeho oboru studia, a vede tedy ke zdokonalení. 

Jinak je tomu u lidí zasvěcených. Ti dobře vědí, že necvičí jen pro úspěchy, ale pro zušlechtění svého ducha a své duše, pro získávání živlové rovnováhy, která je jejich prvním důležitým cílem a základem, na němž stavějí svůj chrám Šalamounův. Úspěchy či neúspěchy jsou vedlejší: věříme však absolutně, že se úspěchy musí automaticky dostavit, přestože jsou to tak vysoké univerzální milodary, že jich nikdy nejsme hodni! A tak čím méně je očekáváme, tím větší a lepší ovoce nám přinášejí. Zejména pak: kdo vůbec nepřihlíží k úspěchům či neúspěchům, ale jedině poctivě a upřímně cvičí k zušlechtění svého ducha a suše, ten je na tom nejlépe. Jestliže se takovým způsobem chováme i při ostatní příležitostech v našem životě, nikdy nebudeme zklamáni. Zkrátka a dobře vkládáme do všeho co děláme, tvoříme, všechno to, co je třeba k takovému úkolu, a o výsledek se nestaráme, jen v něj absolutně věříme. Úspěch se pak dostaví sám, aniž bychom si jej nějak zvláště přáli. Tak jako si tvoříme příčiny ve světě Příčin-ákáše, aniž bychom očekávali následky, tak si také počínáme při vědomých cvičeních, které v našem světě Příčin také vyvolávají určité následky. A tyto následky nám jako výsledky (odměny) upravuje náš univerzální Osud, který dobře ví, co nám škodí nebo co nám prospívá. 

Nezapomínejme, jak křehký je člověk, který dosud neprošel všemi možnými zkouškami na své cestě do Věčnosti. Kdyby se mu stále dostávalo velkých úspěchů, které by neodpovídaly stupni jeho vývoje, mohl by snadno zneužít okultních sil, opájel by se těmito úspěchy, po nichž by více a více toužil, aby jich měl co nejvíce a co nejčastěji. Tímto způsobem by jistě sešel na scestí. Oč je na tom lépe ten, kdo upřímně a vytrvale cvičí, třeba mnohdy i bez úspěchů, protože příčiny, které si tvoří ve Věčnosti pro zušlechtění ducha a duše, jsou daleko významnější nežli všechny úspěchy, které by snad očekával.

Přejeme si však upřímně a ve vší skromnosti, abychom všemi těmito cvičeními, introspekcí a poznáním dosáhli co nejdříve živlové rovnováhy, to znamená, abychom v každém okamžiku svého života dokázali ovládat všechny negativní (pasivní) vlastnosti všech univerzálních živlů. Sledujeme-li nějaký šlechetný cíl, například uzdravování některé osoby, nikdy se nestaráme o úspěchy svého působení, protože jakýmkoliv vzpomínáním na úspěch bychom zároveň mařili blahodárnou činnost oné moci, síly, vlastnosti, kterou jsme uzdravováním pověřili.