Odpor, hnus, ošklivost

29.08.2020

Motto: Odpor, hnus, ošklivost jsou znamenité negativní (pasivní) vlastnosti, kterými poznáváme pravé od nepravého

Každý člověk má něco rád, ale také k něčemu pociťuje odpor, hnus a ošklivost. Právem se štítíme všeho, co je protizákonné,  co ohrožuje náš cit pro spravedlnost a svobodu, co je zřejmě nesprávné, vylhané, násilné, hrubé, urážlivé, co nás tupí, snižuje pod lidskou důstojnost, dále to k čemu jsme násilím upoutáváni, co je drzé, vtíravé a násilnické, kruté, cizí, pusté, prázdné atd. To vše jsou moudré a výborné prostředky sloužící k tomu, abychom si jasně uvědomili jejich zvrácenost a pravý opak toho, než co vyjadřují. Bez jejich existence bychom nepoznali, co je skutečně krásné, láskyplné, moudré, dobré, pro nás prospěšné, čeho se máme vyvarovat apod. Proto tyto negativní (pasivní) vlastnosti nikdy nepodceňujeme, neodsuzujeme, nezatracujeme, jelikož svým výchovným a moudrým způsobem slouží k poznávání nás samých v naší podstatě. Jejich působením sílíme, neboť představují silné překážky, které musíme s veškerým úsilím zdolat, překonat a nakonec je odstranit, abychom si uvolnili cestu do Věčnosti, dokud jsme ještě v této dočasné tělesné schránce.

Nejvydatněji proti nim bojujeme představou s naprostým přesvědčením o jejich naprosté čistotě a všemohoucnosti v jejich působení: vidíme v nich opak toho co vyjadřují, co nám našeptávají, čím nás živí. Tím jim odebíráme jejich moc a sílu působení na nás, a naopak se nám po čase, kdy je zcela zvládneme, stávají našimi nejlepšími pomocníky, kteří nás posilují a slouží nám. Bez nich bychom byli slabí a bezmocní, nevědomí. To je pravá cesta hermetika. U obyčejných lidí tyto vlastnosti působí mnohem méně nebo i více, podle toho, jaký živel v člověku převládá. 

Štítíme se například žáby, ropuchy, protože je velice ošklivá. Ve skutečnosti je to tvor Prozřetelnosti, stvořený k určitým úkolům v přírodě, mající svou zvláštní formu, kterou ze svého osobního hlediska považujeme za ošklivou, nečistou, svému citu odpornou, pohledu a vjemu nepřijatelnou. Také z osobního hlediska máme odpor k vraždám, k násilnostem a válkám, k hrubému chování apod. Ze stanoviska našeho vývoje je to správné, že se štítíme všech těchto následků, jež vyvolaly příčiny v jednotlivcích i v celých národech. To je však dosti slabá zbraň a útěcha. My musíme proti těmto karmicky vyvolaným následkům přímo bojovat, nahradit je vlastnostmi, příčinami a následky opačnými. Tedy v tomto případě pravým mírem, láskou ke všemu stvořenému, jemným, láskyplným a ohleduplným chováním, příkladnými dobrými skutky atd. Jedině tak se odlepujeme od onoho davu lidstva, které v nevědomosti považuje tyto negativní (pasivní) vlastnosti a jejich následky, působení jednak za špatné, škodlivé a ošklivé, a za druhé, nezná jejich pravé poslání a jejich obrovskou výchovnou cenu.

Vyrovnaný člověk všechny tyto vlastnosti naprosto ovládá a cítí určitý odpor jen k činům takových bytostí, které jsou pro naprosté neovládání zmíněných vlastností jen politováníhodné. Lidé nevyrovnaní jsou jen spadlým listem ze stromu Věčnosti a musí opakovat svůj dočasný život ve viditelném světě tak dlouho, dokud v sobě všechny tyto a jiné negativní (pasivní) vlastnosti jasně nepoznají a dokud je neovládnou.

Odpor, hnus a ošklivost v člověku tím více sílí a rostou, čím více je člověk živí ve stavu, do něhož působením těchto vlastností upadá, a současně se stává bázlivým před objekty své ošklivosti, kdekoliv se mu dostanou do cesty a spatří je a ucítí. Platí za to i nevolností, slabostí, nervovými poruchami a nejvíce žaludečními nesnázemi. K odstranění těchto vlastností a k jejich zvládnutí je potřeba pěstovat odvahu, vytrvalost a uvědomovat si, že to je všechno dílem věčné Přírody,  a je to tudíž i čisté a užitečné podle stupně svého vývoje. Neboť na světě skutečně neexistuje nic špatného a přesně vzato ani dobrého, ale vše vyvěrá z univerzální zákonitosti.