Odsuzování bližních

17.09.2020

Odsuzování bližních je jedna z nejzávažnějších negativních (pasivních) vlastností, kterou mají skoro všichni lidé na světě, až na lidi vyrovnané, zasvěcence, kteří znají její velkou důležitost. Všimněme si, že veliká většina lidí mluví o svých bližních a známých a vždy u nich přicházejí na nějaké jim známé vlastnosti, chyby, kterých se bližní, o nichž mluví, dopouštějí. A tu je začnou tepat, ten je takový ten onaký, nebo ta či ona matka by měla být na své děti přísnější, špatně je vychovává, když její děti lezou k nám přes plot a trhají v zahradě ovoce. Ta by zasluhovala, i s jejími dětmi! Nebo: Jeden můj známý, bratr mé švagrové, je stále v hospodě, hraje karty a o rodinu se nestará. Ten by také zasluhoval řádně vynadat, aby přestal. Nebo syn jednoho známého je lenoch, nedovede si ani na sůl vydělat, a táta jej ještě podporuje. Jeden bývalý obchodník byl již dříve bohatý a nyní už zase bohatne, měli by ho prohlédnout, klepnout přes prsty a zavřít. Ta moje sousedka, ta má ale vyřídilku, i na úřední osoby si troufá. Měli by jí zavřít pro její nevymáchá ústa. Tak a podobně odsuzují své bližní lidé nevyrovnaní, kteří vidí kdejakou chybičku na druhých a sousedech, ale na sobě nepozorují nikdy nic špatného. Pro sebe mají oči a uši zavřeny na sto zámků. Kolik takových příčin si všichni tito lidé tvoří za celý svůj život! Kdyby je měli skládat jen po malých lístečkách do nějaké nůše, ani by ji neunesli. Co pak mohou očekávat v příštím životě, když si vytvořili nepřehledné hory příčin jen v odsuzování? To si jistě každý spravedlivý domyslí. Ale univerzální Prozřetelnost je k nim nadevše milosrdná a láskyplná a dává jim velmi často pociťovat následky za příčiny, jež si sami vytvořili ve světě Příčin. Kdo tyto věci pochopí, může být velmi šťasten! Krásné přísloví praví: Neodsuzuj a nebudeš souzen. Víme, že každý člověk je sám sobě žalobcem i soudcem a nikoho druhého k tomu nepotřebuje. Pod zorným úhlem absolutně dokonalých a nejvznešenějších karmických zákonů se žádný zasvěcenec nikdy a nikde a za žádných okolností nedopustí odsuzování kohokoliv na světě, kromě sebe samého. Jakmile by chtěl někoho za cokoliv odsuzovat, je navždy vyřízen. Cesta do Věčnosti je mu uzavřena, protože jasně prokázal, že pro ní není zralý. Každý člověk je hvězdou sám pro sebe, proto také bezpodmínečně sám zodpovídá za všechny své činy, myšlenky, pocity a veškerou svou činnost, ať je jakékoliv, a nikdo na světě nemá právo jej pro tyto činy odsuzovat. Ovšemže může být na tomto hmotném světě také souzen podle zde platných zákonů, například za krádež a jiné zločiny a přečiny, ale to jsou již následky, které si odpykává na hmotné úrovni, aby jimi vyrovnal své příčiny. 

Proč nemůže člověk, třeba i vyrovnaný, odsuzovat druhého člověka? Aby tento úkol mohl poctivě splnit, musel by dokonale znát celou minulost dotyčného a jeho počátečního vtělení. A kolik je takových vtělení? Třeba celé stovky, ba jako listí na stromě. Mohl by si někdo troufat něco takového dokázat, i kdyby byl sebemenším umělcem? Naprosto vyloučeno! A to je jen jeden aspekt z příčin, a kolik třeba nesčetných souvislostí je tímto jediným odůvodněním vázáno! To může dokázat pouze sama Prozřetelnost, která je v každém člověku přítomna jako svět Příčin a je pro nás ve svých nejhlubších tajemstvích a mystériích naprosto nepochopitelná.