Omlouvání

14.06.2021

Omlouvání je vždy známkou nějaké chyby (ublížení, nactiutrhání, špatného skutku, nedodržení slova, slibu, smlouvy apod.), kterýchžto skutků (některého z nich) jsme se dopustili, ať již omylem, čirou náhodou nebo svévolně, ale nakonec jsme uznali své provinění, a proto poctivě a upřímně žádáme svou oběť za prominutí, odpuštění. Je-li tato snaha upřímná, pak hledíme svou chybu nějakým vhodným způsobem napravit a zmírnit tak či odstranit škodlivé následky svého počínání.

Není-li naše omluva úplně upřímná, pak se sami k sobě stáváme neupřímnými, protože tuto omluvu používáme jen k zakrytí svých negativních (pasivních) vlastností a jejich působení, následku. To je vlastně také snaha všech našich negativních (pasivních) vlastností, a to velmi účinná. Jestliže nejsme při některém našem špatném činu namířeném proti bližnímu přistiženi a nikdo kromě nás nezná jeho původce, tu býváme na vážkách, máme-li se sami dobrovolně k činu přiznat a svůj špatný čin napravit upřímnou omluvou a eventuálním odčiněním, nebo máme-li o něm pomlčet, abychom před veřejností neutrpěli nějakou pohanu a posměch. V takovém případě opravdu záleží na naší upřímnosti a my si současně uvědomujeme povinnost a zodpovědnost za všechny své skutky, neboť tuto zodpovědnost bychom lehkomyslně odmítli snad jen s falešným uspokojením, že nikdo o našem činu neví a nikdy se nedozví. To je však falešná domněnka, protože všechny naše činy jsou automaticky zapisovány naprosto přesně do světa Příčin - ákáši, odkud se s mnohonásobnou účinností přenášejí zpět na nás samé jeho následky.

Ze všeho zde uvedeného usuzujeme, že omlouvání můžeme používat jak pro dobré účely, tak také pro věci negativní, pro nás škodlivé. Oba způsoby jsou však čisté a dobré, protože oba vedou ke stejnému cíli tj., k sebevýchově člověka cestou pozitivní (aktivní) a negativní (pasivní). Cesta negativní je samozřejmě spojena s utrpením a je velmi dlouhá a namáhavá, neboť trvá dlouho, než ji pochopíme. 

Omlouvání se můžeme vyhnout tím, že nikdy nikomu na světě za žádnou cenu neublížíme. 

Existuje také překroucený neupřímný způsob omlouvání našich skutků, jestliže zřejmě svalujeme vinu na různé okolnosti, který měly v kritické době silný a mocný vliv na provedení našeho činu. Jedná-li se o čin, který jsme udělali vědomě, ať měl vzápětí těžší či lehčí následky, než jsme očekávali, je naše omluva stejně nicotná a falešná, protože jsme za takový čin sami zodpovědní. Tam, kde byla naše činnost normální, ale někdo nám, jak se říká, přišel do rány, aniž bychom tomu mohli zabránit, poškozeného můžeme jen politovat, ale nemusíme se při tom ani omlouvat.