Mistr pravil, ale já jeho rad nedbal! 

Omrzelost

29.11.2020

Něčeho jsme se dosyta nabažili, až nás to omrzelo. Jsou to zpravidla věci, které pro nás již nemají přitažlivost, jakou měly, nežli jsme je poznali. Omrzely se nám proto, že v nich nenalézáme nic nového, a jelikož je dobře známe, stávají se nám všedními. Toužíme po nových, lepších, zajímavějších věcech. Jenom věci jako jsou například věda, umění, práce, poznávání, které mají velikou budoucnost a v nichž se stále zdokonalujeme, nás nikdy neomrzí, jsme-li v každém směru vyrovnaní. I život se mnohému člověku omrzí, protože je nevyrovnaný a nemůže v něm podle své chuti zakotvit kvůli samým neúspěchům, nemocem, neštěstí, kvůli hmotné i morální bídě - ovšem to vše jen vlastní vinou, neboť každý si tvoří osud sám svými příčinami, zasetými do světa Příčin. A tak z omrzelosti ze života, který mu přináší jen samé utrpení, strasti, nemoci, neúspěchy, postižený člověk dobrovolně odchází z fyzického světa a domnívá se, že tímto způsobem jedním rázem (smrtí) odstranil všechno to, co jej trápilo. Ale je na velkém omylu. To, co měl zde na hmotné úrovni ještě prožít, mu osud přenese do příštího znovuzrození, a musí nahradit také dobu, kterou měl ještě normálně prožít na hmotné úrovni, třeba jako malé dítě, jež bude žít pouze několik měsíců, nebo déle, podle toho, o jak dlouhou dobu jde. 

Správně by se nám mělo omrzet v prvé řadě to, co nám škodí jako zlozvyky a co se v nás opakuje. Taková vlastnost nás ovšem umí vždy tak dokonale naladit na své působení, že při jejím působení nikdy nepocítíme nějakou omrzelost, nechuť. O to, aby se nám neomrzela, se výborně postará sama. Existují ovšem vášně, například smyslnost, které když neukojíme přirozeným způsobem, bouřlivě v nás vybuchují zvláště tehdy, kdy si to nepřejeme a kdy je to pro nás nebezpečné, ba nemožné. Je třeba je naprosto ovládat do té míry, že se nám svým působením i omrzí. 

Člověk má rád rozmanitost. Proto co nejvíce požívá, to co se mu za nějaký čas omrzí, zprotiví a přichází na jiný obor, který jej zajímá tak dlouho, dokud jej zase neomrzí. Příklad: Žák šesté třídy reálného gymnázia ukončí studium, protože se mnohem více zajímá o jiné věci nežli o učení, a proto z omrzelosti vůči učení a z oblíbenosti jiných věcí, jako je například smyslná láska ke krásné ženě, touha po určitém zaměstnání, touha po vojenském životě, předčasně zanechává učení, studia, v němž pro nezájem již značně pokulhával. Tento postup je ovšem nesprávný. Když se dal na studium, měl je dokončit. Zde mu scházela pevná vůle, přesvědčení o životní důležitosti absolvování reálného gymnázia a hlavně pilnost a vytrvalost. 

Také při našem magickém cvičení musíme být ohledně této vlastnosti velmi opatrní. Protože cvičíme denně tutéž a jednu disciplínu, popřípadě dvě i tři disciplíny, ale stále tytéž, dost dlouhou dobu, třeba i několik měsíců, a zdá-li se nám, že naše úspěchy neodpovídají námaze při cvičení, snadno může dojít k omrzelosti, a to i proto, že náš způsob života velice miluje změny a zároveň úspěchy, radosti a podobně. Nejsme-li v těchto věcech dost vytrvalí a kovaní, cvičení nás může snadno omrzet a zprotivit se nám tak, že je třeba jednou ráno v nedobré náladě vynecháme. A zde je již počátek konce. Kdo z tohoto naprosto neomluvitelného důvodu jen jednou vynechal jedno cvičení, vynechá i následující a už se nevzpamatuje. Na to musíme dávat velký pozor! To je velice důležité a má to velmi smutné následky. Povinná cvičení za žádnou cenu nikdy nevynecháme kvůli omrzelosti nebo z jiných neomluvitelných důvodů: v tomto směru máme pevnou vůli, jsme vytrvalí, pilní, trpěliví a systematičtí. 

Proti omrzelosti se bráníme vytrvalostí, a co si jednou vezmeme za úkol, to vždy naprosto splníme. Nesmí nás omrzet nic na světě, co je pro nás prospěšné a zdravé. Jedině naše vůle rozhoduje vždy o všem, co máme dělat, kdy a kde a proč máme přestat. Na omrzelost nikdy nedáme.