Opakování a zdůrazňování něčeho, o co nemá nikdo zájem
Stává se nám dost často, že při některých příležitostech opakujeme a zdůrazňujeme něco, o co nemá nikdo žádný zájem. Příklad: Jako nadřízený upozorňuji některé spolupracovníky na některá nová nařízení nebo se opakující chyby, vyskytující se při společné práci, a protože to pokládám za velmi důležité, své upozornění opakuji a zdůrazňuji. Jak vidím, nevěnuje tomu nikdo z přítomných žádnou pozornost, a proto zmizím, abych jim nepřekážel.
Nebo při určité debatě, rozpravě o některých odborných záležitostech také často opakuji a navrhuji některé změny v organizaci práce na pracovištích, ale setkávám se s úplným neporozuměním. Také při různých jiných příležitostech nenápadně vyjadřuji své názory, opakuji je, ale zase bez ohlasu. Naopak cítím, že většinou jsou všichni proti mým názorům. Z toho si beru příklad, poučení, že není dobře ani radno někomu něco navrhovat, na něco upozorňovat apod., jestliže o to nemá nikdo zájem, a potom ty samé osoby opět obtěžovat týmiž problémy. Je to chyba. Neboť opakování toho, na čem nemá nikdo jiný zájem, budí v přítomných posluchačích jen odpor. Vždy je působivější, řeknu-li to pouze jednou, a to stačí. O výsledek se nestarám. To je věcí ostatních. Neboť čím méně kdo mluví, ale zato mluví vždy k jádru věci, pomalu a srozumitelně, tím více získává zájem posluchačů. Jestliže však posluchači nemají o věc zájem, nemá jeho řeč, která všem přítomným přináší jen samé úkoly, tvrdé povinnosti, zákazy, je každému, jak se říká, proti srsti. Nikdo pro ní nemá žádné nadšení, snad jen strach a úzkostlivost, aby vše, co slyšel a co může, vykonal, a tím se uchránil před škodlivými následky.
Kdyby bylo možno k té, které věci, záležitosti, problému, které se budou projednávat, pozvat jen osoby, které mají o tyto věci skutečný zájem, a to dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku a nebezpečí ohrožení své existence, tehdy by byly takové rozpravy živé a účinné a měly by ohlas. Pak by nebylo třeba opakování a zdůrazňování něčeho, na čem nemá nikdo žádný zájem, ale přesto je třeba tyto nezáživné věci z určitých vážných důvodů i nedobrovolně vštěpovat lidem do paměti.
V životě mága se také někdy stává, že se v jeho mysli a v představách vynořuje občas tentýž problém, věc, záležitost, na nichž nemá již žádný zájem, protože jsou mu známé, nebo jsou zcela zbytečné, nesmyslné, ale negativní (pasivní) vlastnost samovolné opakování něčeho jej ještě pronásleduje, aby jí věnoval pozornost, ať v té či oné formě. Tím nahlodává jeho samostatnost a pevnou vůli. Tuto negativní (pasivní) vlastnost odstraňujeme v prvé řadě mlčením, anebo jsme-li nuceni se vyjádřit, děláme to jasně, krátce, pouze jednou a mluvíme vždy k jádru věci. Nic neopakujeme. Jinak bychom se stávali směšnými, protivnými a domýšlivými tím, že bychom se mylně domnívali, že nás každý se zájmem poslouchá a že je třeba takovou věc několikrát opakovat, zdůraznit, aby si ji každý osvojil.
Kolik lidí, tolik různých názorů. Jak bychom tedy mohli chtít, aby náš názor mohl každý posluchač přijmout bez kritiky a bez projevu svého odlišného názoru!