Opatrnictví

21.09.2021

Důkladně a důsledně se zajišťujeme proti každému případnému neúspěchu nebo proti škodě, proti tomu, co by pro nás bylo nepříjemné, nesnesitelné. Máme úžasnou snahu již napřed předejít tomu, co si nepřejeme. Běžné případy: Doma, aby nám manželka nevytýkala, že ji znečišťujeme koberce špinavými botami, se raději přezouváme do domácí obuvi hned v u chodu. Úředník zapíše prohlášení osoby, se kterou jednal o určité choulostivé záležitosti, třeba o vyšetřování majetkových poměrů, že by se vzdala příslušného podílu na majetku ve prospěch sestry této osoby v případě, kdyby se sestra vdala za vzdálenějšího příbuzného téže rodiny. Toto své prohlášení dotyčný označil jen za nezávaznou poznámku, protože ví, že by k tomu sotva došlo. Přesto však úředník z opatrnosti toto prohlášení zapíše a dá ho dotyčné osobě podepsat.

Někdo je na schůzi. Debatuje se o různých důležitých záležitostech, které také mají dalekosáhlé finanční následky. Z tohoto důvodu se dotyčný člověk odmítá jakkoliv vyslovit k návrhům a názorům, jak by se mohly tyto důležité a zodpovědné finanční otázky řešit. Dělá to zřejmě z opatrnosti, aby nebyl spoluzodpovědný za případné chyby a ztráty, přestože je kompetentní, aby o tom spolurozhodoval. 

Někdo z opatrnosti nechodí do kostela, aby se mu druzí nevysmáli, že je v tomto směru příliš horlivý a zbožný. Dnes to bývá tak trochu v módě. Sbírají se peníze na určitou akci. Opatrný člověk, k němuž přišli první, zatím nedal nic a vymluvil se, že s sebou zrovna peníze nemá, a až si je přinese z domova, dá jim také určitou částku. Ve skutečnosti však peníze měl, ale čekal, kolik dají všichni ostatní. To znamená, aby nedal příliš mnoho, nebo zase příliš málo. Teprve po tomto zjištění dá také přiměřený obnos. 

Opatrnictví je vlastně přehnaná opatrnost a vypočítavost. Takový člověk vždy při určité akci zůstává pozadu nebo je zpravidla poslední, aby měl přehled o činnosti ostatních, aby si udělal pravý úsudek, jak by to dopadlo, kdyby se i on do toho či onoho zapojil, kolik by ho to stálo, zdali by při tom neutrpěl nějakou škodu nebo aby nebyl za tu či onu záležitost zodpovědný, aby se vyhnul něčemu nepříjemnému nebo něčemu, co by mu mohlo v budoucnosti škodit, aby nemusel nic platit, aby tím něco získal, a probírá i jiné podobné důvody. To vše jsou většinou sobecké důvody, strach, vypočítavost, které takového člověka nutí k těmto úvahám a k příčinám jeho opatrnictví. Opatrnosti jistě nikdy nezbývá, ale to neznamená, že bychom se museli na veškerou svou povinnost, zodpovědnost a činnost dívat jen sobeckýma očima. Jednáme vždy spravedlivě, moudře, prozíravě a ve svém počínání nejsme nikdy závislí na druhých, a proto k jejich činnosti nepřihlížíme, chceme-li se o něčem rozhodnout, ale nikdy ne ze sobeckých důvodů. 

Opatrnictvím si tvoříme příčiny tím, že se ze sobeckých důvodů vyhýbáme jednak zodpovědnosti, že jsme vypočítaví, jednak se vyhýbáme jakýmkoliv újmám neoprávněným způsobem. A z toho plynou následky právě v tom směru, kde se jim vyhýbáme. 

Proti opatrnictví stavíme pravou opatrnost, která nás chrání před všemi zlými následky.