Optimismus

22.05.2021

Člověk je nadán radostným pojetím o všem co existuje. Vše si vykládá v dobrém smyslu, že všechno je krásné, dobré, užitečné, milé, čisté a pro nás prospěšné. Je to jeho optimismus, který v něm vytváří vždy jen dobré a krásné předpoklady a příčiny, které vrcholí v tušení, že nakonec vše dobře dopadne. Ovšem musí to být zdravý a pravý optimismus, který se opírá o určitý stupeň vyrovnanosti takového člověka. Pozorujeme tedy, že zdravý optimismus je dobrým barometrem charakteru člověka, jenž nám ukazuje jeho dobré vlastnosti. 

Je však i jiný druh optimismu, který sleduje ryze sobecké cíle, totiž že vše, co si přejeme ze sobeckých důvodů, například když věříme, že se brzy uzdravíme proto, abychom zase co nejdříve užívali své zdraví k hýřivosti, ke smyslnosti, k vykořisťování druhých lidí určitým rafinovaným způsobem, abychom také získali co nejvíce majetku, moci a slávy a podobně. Takový druh optimismu tedy není dobrý, ani pro nás není prospěšný. Avšak osud dopouští i to, aby takový člověk jasně poznal, zdali je to pro něj opravdu prospěšné nebo škodlivé po všech stránkách jeho života. Obrazně a prakticky řečeno, dá mu to a současně říká: "Tady máš, a nyní ukaž, co s tím dokážeš". 

Nejlépe se optimismus projevuje tím, že když s radostí přijímáme všechny překážky a statečně proti nim bojujeme s pevným přesvědčením, že je vždy překonáme a ještě se jimi zvláště posílíme. Nebo si vždy, všude a ve všem  představujeme, že nás může potkat cokoliv nepříznivého, třeba i samo neštěstí, aly my jsme vždy na všechno přepraveni a nic se nám přitom nemůže stát, protože pevně věříme, že nakonec vše dobře dopadne. To ovšem vyžaduje skálopevnou vůli, vytrvalost a víru, která hory přenáší.

Takový optimismus je pro nás přímo talismanem, který nás ochrání od jakéhokoliv pádu do opačné vlastnosti černého pesimismu. Optimismus je výrazem cesty stále vpřed a ani krok vzad. Kdo má tak mocnou víru ve vše dobré a spravedlivé a hlavně šťastné a krásné, nikdy nemůže být stržen žádnou negativní (pasivní) vlastností, která by oslabila jeho organismus a jeho naprostou víru ve vše dobré a šťastné, co nás potkává, ať to přichází v jakékoliv formě. Nepochybujeme o tom, že nikdo na světě nemůže žít jen v samých radovánkách, v nepřetržitém štěstí, zdraví, nezávislosti na negativních (pasivních) vlastnostech, dokud tyto vlastnosti naprosto neovládá. Neboť osud každého člověka je naplněn právě těmi příčinami a následky, které jsou naprosto spravedlivé a přesně vyvážené úměrností jeho minulých životů tak, aby pomalu, ale jistě odstraňoval všechny překážky bránící člověku v jeho sebepoznání a k nastoupení pravé cesty do Věčnosti. 

A odtud plyne snaha každého člověka, který je pro sebepoznávání zralý, aby se stal pravým optimistou vždy, všude a ve všem. To znamená, že se raduje ze štěstí jiného člověka, právě tak jako z jeho neúspěchů, ve kterých vidí jen zásah osudu, jenž upravuje jeho cestu, i když neschůdnou a velmi trnitou (ovšem jen podle našeho pozemského mínění), směřující k vyrovnanosti. Konečně, můžeme se radovat ze všeho, co nás v našem životě potkává, ať z dobrého, šťastného nebo zlého, nešťastného, protože vše je univerzální, podle svého vývoje čisté, spravedlivé a nám užitečné, protože nikdy nevíme, že například nějaká naše dočasná újma nám v budoucnosti přinese třeba úspěch, štěstí nebo vyvarování se nějakého neštěstí, neúspěchu a podobně. Tak je třeba správně chápat pravý optimismus.