Paměť

30.12.2020

Dobrá paměť je velmi užitečnou vlastností pro každého člověka. Paměť je zapotřebí v celém našem životě, zvláště pak u těch lidí, kteří pracují duchovně jako vědci, učenci, umělci, úředníci, hvězdáři, a při podobných zaměstnáních. Kdo má slabou paměť může si ji zlepšit příslušnými koncentračními cvičeními, k tomu účelu zvláště upravenými. Paměť soustavně přibývá u toho, kdo se stále vzdělává, neboť si všechny své poznatky dobře zapisuje do své paměti, ze které, kdykoliv si přeje a kdykoliv to potřebuje, čerpá to, co si tam dříve zapsal, a tím lépe si vše pamatuje, čím ostřeji a důrazněji a s velkým zájmem si příslušné nauky, disciplíny osvojil. Z takového trvalého zdroje své paměti čerpá potom po celý svůj život to důležité, co právě potřebuje. 

Nejúčinněji si zaostříme, zbystříme svou paměť stálými koncentračními cvičeními, která konáme každodenně a která si stupňujeme. Duchovní univerzální pravdy, které v sobě zvlášť vytrvale pěstujeme, dále všechny naše duchovní a duševní poznatky, zkušenosti jsou nám drahocenným přínosem do Věčnosti. Tyto univerzální pravdy a zkušenosti si totiž bereme s sebou do Věčnosti, kde je nejlépe využijeme k pokračování v našem úsilí, abychom dosáhli svého nejvyššího Cíle. Kdežto vše, co prožíváme na naší hrubohmotné úrovni, zanecháme navždy v této úrovni i se svým hrubohmotným tělem. Do Věčnosti si z hrubohmotné úrovně nevezmeme ani vlásek na hlavě, ani žádné vzpomínky na hmotný život, ani žádné zážitky z hmotného světa, protože tam by nám to jen překáželo a tam už to nepotřebujeme. Zato však vše to, co jsme si získali svými duchovními cvičeními a poznáním o neviditelném světě, nám tam přijde velmi vhod a paměť věčného ducha nám tam slouží jako čistá studánka, z níž ve Věčnosti čerpáme to nejkrásnější a nejužitečnější. 

Proto ten, kdo během svého dočasného života svou paměť živí nejvíce duchovními poznatky, pravdami o univerzálních zákonech a analogiích, je na tom v tomto směru lépe. K tomu účelu je dobře, jestliže v našem dočasném životě soustavně vyhlazujeme všechny vzpomínky na minulost, i kdyby by byla sebepestřejší, neboť tím ve své paměti uvolňujeme místo pro věci a poznatky trvalého duchovního rázu, které platí a budou platit stále ve Věčnosti, protože jsou univerzální, věčné, nesmrtelné. Proto je velmi důležité, abychom se vystříhali všech vzpomínek na minulost, která je pro nás mrtvá, a nemysleli na budoucnost. Tu ponecháváme svému osudu. Zato musíme žít ve stálé přítomnosti, jež je analogicky spjata s Věčností, s věčným Teď. 

Celkově vzato, čím více pracuje náš věčný  duch, zejména v oboru nejvyšší vědy, která vůbec existuje, tj., magie, tím obsáhlejší a bystřejší paměť získáváme, ať jsme staří nebo mladí. Je pravda, že se nám ve stáří kvůli kornatění cév v mozku paměť snižuje (živel země a jeho pomalá rozkladná činnost), ale tuto vadu můžeme částečně odstraňovat soustavnými cvičeními a učením až do odchodu z tohoto dočasného fyzického světa. Tuto stále udržovanou paměť budeme potřebovat pro svou magickou cestu, kterou již nikdy neztratíme ze své paměti. Konečně, ztrácíme-li paměť pro své vzpomínky na hmotné prožité zážitky, tím lépe pro nás, neboť tyto vzpomínky jsou pro nás jen velkou překážkou na cestě do Věčnosti. Čím více si odpoutáváme svou paměť od hrubohmotného světa, tím více se blížíme svému nejvyššímu Cíli ve Věčnosti.