Plodnost

01.09.2021

Pravá plodnost je pozitivní (aktivní) vlastnost, která je každé bytosti vrozená a čeká jen, aby ji její majitel v sobě náležitě rozvinul. Plodnost neznamená například jen plodnost ženy a všeho stvořeného, které zachovává svůj rod plozením a rozením, ale existuje také plodnost ducha a duše. Čím výše stojí duch ve svém vývoji, tím významnější , účelnější a šlechetnější je i jeho plodnost. 

Aby věčný Duch prakticky projevil svou činnost ve hmotné a astrální úrovni, používá svou duši jako krásný a vznešený nástroj k plození všeho toho, co si přeje. K tomu účelu oplodňuje duchovním způsobem duši, která se rozezvučí jako krásný nástroj, kdykoliv se ji dotkne tvůrčí vlastností podle své vůle. Je to mentální matrice, která přenáší jeho plody jako následky tvůrčí činnosti. Dobrá plodnost duše závisí zase na absolutní magické rovnováze, bez níž by byla naše plodnost velmi chabá, slabá. 

Magickou živlovou rovnováhu můžeme dobře přirovnat k úrodnému poli, krásně zoranému, pohnojenému a připravenému k přijetí semena, z něhož má růst to, co si přejeme a co si vytvoříme. Tato dobrá příprava by však byla málo platná, kdybychom do připravené země nevsadili také dobré, šlechetné a mocné jádro, semeno, které tam zaséváme čtyřživlově, tj., intelektuálně (živel vzduchu), volně - imaginačně - koncentrovaně (živel ohně), pocitově (živel voda), vědomě (živel země). 

To vše jsou předpoklady naší dobré a účinné plodnosti a záleží jedině na nás samotných, co do toho jádra, semena, vkládáme. Vkládáme-li do něho jen to nejšlechetnější, bude plodnost v tomto směru mnohonásobná a my také sklidíme to nejšlechetnější. Sázíme-li však něco škodlivého, sobeckého, bude naše sklizeň plně odpovídat zasetému přání, a to opět v mnohonásobném počtu. Proto si musíme napřed vždy dobře rozvážit, než se odhodláme tímto způsobem něco stvořit.

Za tuto tvůrčí činnost, kterou napodobujeme samotného Stvořitele, jsme plně zodpovědní, a běda nám, jestliže ji bychom chtěli zneužít k něčemu špatnému. Katastrofální následky nelze ani domyslet. 

Jak důležitá je plodnost? Pozorujeme tento jen, akt, v celé přírodě a v prvé řadě sami v sobě. Člověk-Příroda si mocnou sebezáchovou uchovává svůj rod, vše stvořené. Zejména člověk projevuje tuto sebezáchovu lidského pokolení v mocné touze po spojení mužského principu s principem ženským. K tomuto účelu používá mocné prostředky, jako je smyslnost, smyslná krása, touha po dětech, touha po stálém životě, který se udržuje plodností z pokolení na pokolení. Je to koloběh života, přecházení z jedné úrovně na druhou (z hmotné do astrální a duchovní a naopak), a to tak dlouho, jak to bude člověk ke svému vývoji potřebovat, to znamená,  dokud se zcela neosvobodí od závislosti na hmotné úrovni tak, aby mohl žit ve Věčnosti. 

Když člověk ve svém vývoji uzraje pro vyšší úrovně, nevrací se již na hmotnou úroveň, jedině že by se věnoval zvláštnímu poslání, misi, již by byl účel jeho hmotného života naplněn. 

Všeobecně můžeme říci, že plodnost jsou vlastně všechny naše příčiny, jež si zaséváme do světa Příčin-ákáši a které se pak projevují jako následky.