Podceňování bližního a sebepodceňování

14.08.2020

Ten člověk se nedovede ani pořádně podepsat a tady chce úřadovat? To se musí ještě mnoho učit, aby tuto agendu mohl alespoň zhruba pochopit. Já v tomto oboru pracuji již dvanáct let a stále přicházím na něco nového nebo staré zapomínám. A on si troufá přijmout tento resort, o němž nemá ani tušení co znamená? Takto a podobně uvažují mnozí lidé, kteří se neprávem honosí, že jsou ve svém oboru práce výtečnými pracovníky a že je nikdo nemůže předčit: nově příchozí však mnoho nenamluví a snaží se poctivě vniknout do své práce, a i když sem tam nějakou tu chybu udělá, své místo ve své funkci zastává dobře. A naopak ten, který jej podceňoval, upadá v pracovní činnosti čím dál tím více, a tak se za nějaký čas zcela vyrovnají. Tento proces jde však dále jako následek příčiny, jež byla podněcovatelem vytvořena ve světě Příčin. 

Z tohoto případu soudíme, že podceňujeme-li bližního, podceňujeme jen sami sebe a nikoho jiného. Zvláště důležitou úlohu hraje tato vlastnost za války u vojevůdců, kteří například podceňují  svého nepřítele a na podkladě tohoto hrubého omylu tvoří plány na jeho zničení a na své vítězství. Kdokoliv podceňuje svého protivníka, zpravidla vždy prohrává hru, válku, cenu, zkrátka to co je v sázce.

Jinak je tomu, jestliže člověk podceňuje sám sebe, tj, svoje síly a schopnosti v případě, že má splnit nějaký závažný hmotný úkol nebo úkol duchovní, duševní. Je to určitý druh slabosti, nejistoty, nesmělosti, málo sebedůvěry, málo víry v dosažení úspěchu, nebo také strach, že by to mohlo špatně dopadnout. Z takových důvodů si tedy takový člověk netroufá daný úkol vykonat. Jen jeho pevná vůle, naprostá jistota a víra ve zvládnutí tohoto úkolu jej musí natolik ovlivnit, aby nabyl odvahy daný úkol splnit. Podceňováním bližního si vždy tvoříme takové podmínky, na kterých zpravidla ztroskotáme. Příklad: Jdou dva zápasníci, třeba boxeři, kteří se znají jen podle jmen. Jeden z nich je již mnohonásobný mistr a druhý je dosud neznámý, nový. Zkušený mistr však tentokrát pro svou dosavadní slávu a pro mnohá vítězství zaútočil na svého soupeře s podceňováním jeho síly, obratnosti a váhy. Došlo k tvrdému souboji, při kterém byl dosavadní mistr velmi překvapen soupeřovou znamenitou obratností, na niž vůbec nebyl připraven, a také si podceňováním svého soupeře zhoršil svou pozici, neboť zřejmě z těchto důvodů nebyl na takovýto silný odpor připraven. Svůj zápas podle toho také nakonec prohrál. 

Mágové nikdy žádného člověka nepodceňují, protože vědí, že v každém člověku je kus božské Prozřetelnosti a že jeho vlastnosti, síly a schopnosti jsou univerzálního původu. Proto každého člověka v případě nutnosti ocení vždy podle absolutní pravdy, ani o píď více či méně, a takto to skutečně je. A podle tohoto skutečného pravdivého odhadnutí, ocenění, s ním jednají v případě, že je to potřeba. Některý druh podceňování bližního bychom mohli nazvat i odsuzováním. Například když podceňujeme jeho vlastnosti, že je méněcenný, slaboch, blbec, lump a podobně, a zároveň usoudíme, že se k ničemu nehodí. 

Podceňování bližního vzniká buď ze závisti, z nenávisti, ze sebechvály, když se nad ním chceme vytahovat, nebo když mu chceme uškodit, když jej chceme u druhých očernit, znemožnit a z podobných sobeckých důvodů. Podceňování někoho je proto naprosto lživé a falešné a proto nese svému původci příslušné následky i s úroky