Podstatné a správné výmluvy - mlčenlivost

Máme-li vykonat něco, co by pro nás bylo škodlivé a zbytečné, klidně se můžeme vymluvit na to či ono, i když to nesouhlasí s pravdou. Jasně si při tom uvědomujeme že je nám v mezích univerzálních zákonů dovoleno vše, co používáme ke své ochraně, abychom se tím uchránili zlých následků. Zvláště pak je velmi důležité zachování naprostého mlčení, které posilujeme podstatnými a správnými výmluvami, kdykoliv, kdekoliv to uznáme za vhodné, abychom tím předešli sebemenšímu prozrazování tajemství. 

Můžeme přitom používat i lživé výmluvy, které jsou v úplném protikladu k tomu, co v sobě ve skutečnosti prožíváme, abychom od sebe odvrátili jakoukoliv pozornost směřující k našemu vnitřnímu postoji, tajemství. Tímto způsobem získáváme jasný přehled o tom, čím na nás působí negativní (pasivní) vlastnosti a podle poznání si tvoříme svou systematickou obranu a neoblomnost. Používáme-li tento způsob mlčení vytrvale, docilujeme tím určitého předpokladu k všemohoucnosti popřípadě k vševědoucnosti, podle směru svého vývoje. 

Jasně si uvědomujeme, že ákáša je univerzálně mlčenlivá a v její mlčenlivosti tkví univerzální moc a síla, všemohoucnost, vševědoucnost. A protože jsme stvořeni k obrazu Prozřetelnosti, máme podle analogie univerzálních zákonů tytéž vlastnosti jako Prozřetelnost sama, a proto ji napodobujeme v mlčenlivosti, používajíce k tomu všech dosažitelných prostředků, z nichž jsou velmi závažné podstatné a správné výmluvy. Podstatné jsou proto, že mají hlubokou vnitřní podstatu, a správné jsou proto, že jsou používány ke šlechetným účelům. 

Tyto podstatné a správné výmluvy platí ovšem jen pro zvláštní případy zachování mlčenlivosti, popřípadě k jiným šlechetným účelům. Například se klidně vymluvíme, když nás někdo přemlouvá k určité účasti na zábavě, jestliže máme před sebou vážný úkol, cvičení, povinnost, které musíme stůj co stůj a přes všechny překážky splnit. Konečně každé zvědavé osobě, která z nás chce něco vytáhnout, odpovíme tak, jak si zasluhuje, výmluvou nebo opakem toho co od nás očekává. Tyto podstatné výmluvy však nikdy nepoužíváme sami pro sebe před neviditelným světem, například vymlouvám se, že jsem včera nemohl cvičit, protože jsem déle pracoval, nebo se vymlouvám, že to není moje chyba, jestliže mě někdo vyprovokoval a já jsem mu jen splatil tím, čím na mne útočil on, a proto jsem mu ve spravedlivém hněvu ještě přidal. Takové výmluvy jsou pro nás naprosto klamné a velmi škodlivé a nesou nám vždy špatné ovoce. Jasně si vždy uvědomujeme, že vše, co nás potkává, ať pozitivní (aktivní) nebo negativní (pasivní), jsme si přivodili sami, a tudíž na všem máme vinu jen my sami, protože sami jsme příčinou všeho.