Podvědomé hledání něčeho, co máme před sebou

04.10.2020

Momentálně něco potřebujeme a hledáme to, ale hledanou věc nemůžeme nalézt. Hledáme usilovně, avšak marně, třeba několik minut. Konečně věc objevíme před sebou na stole nebo v kapse, kam jsme ji vědomě či nevědomě zastrčili, odložili. Je to zpravidla naše podvědomí, jež nám zastře zrak nebo paměť, abychom hledanou věc tak snadno nenašli. Jak víme, naše podvědomí je naším největším nepřítelem do té doby, než je ovládneme a naučíme je pracovat pro nás nikoliv proti nám. Je skutečně podivuhodné, jak se zrak dovede vyhnout tomu místu, kde se nalézá hledaná věc, předmět. Podvědomí působí bez času a prostoru, a proto nám klade překážky kdekoliv může, třeba právě ve formě obrácenosti ve viditelném světě. Někdy jsme při své práci zaměstnáni jinými myšlenkami, a když chceme automaticky uchopit nějakou věc, páku, šroub, pero a podobně, tento pohyb sám selže a my sáhneme do prázdna na místo pro žádanou věc, předmět. Tato příčina nesoustředěnosti na práci nás vždy vyřazuje, i když jen na několik okamžiků, ze souvislé práce, jelikož na ní nemyslíme. 

Zajímavé je, že někdy nejsme schopni  nalézt třeba početní chybu nebo nějakou jinou chybu v porouchaném stroji, v tabulkách a podobně, i když hledání několikrát opakujeme. Chybu nám najde teprve druhý člověk. Na tomto případu jasně pozorujeme, že chybující těžko najde chybu sám, i když o ní ví. Tento průběh hledání chyb je pro nás velmi výchovný a užitečný, protože nás učí být bdělejšími a přesnějšími vůči práci, za kterou ručíme. Chyby se zpravidla dělají velmi lehce, ale těžko se odstraňují. 

Jindy je situace taková, že máme třeba tužku za uchem a hledáme ji na stole i pod stolem apod. Nebo marně hledáme nějakou věc, kterou jsme například před dvěma dny půjčili svému příteli. Také se nám stává, že si nemůžeme momentálně vzpomenout na jméno svého přítele nebo na pojmenování místa, kde jsme určitý čas prodlévali, i přes usilovné pátrání své paměti. Teprve po určité době se nám v paměti samočinně vyjeví hledané jméno a název místa. Je to určitá trhlina v naší paměti, vznikající třeba stářím, kornatěním cév v mozku, kde je umístěn orgán paměti. 

Události v našem životě, které jsme třeba v dětství prožívali, zapadají hluboko do minulosti, blednou jako příliš staré obrazy a my si je již nemůžeme do podrobností a živě uvědomit, vyjma ovšem těch, které v nás zanechaly hluboký dojem a které si můžeme ihned živě kdykoliv vyvolat. 

Zde působí pojem času, který z naši paměti postupně vymazává vše příliš staré, nepotřebné, a naopak ponechává vše přítomné a pro nás potřebné, užitečné. Proto si také při odchodu z dočasného fyzického světa bereme s sebou jen duchovní, duševní, co jsme si během dočasného života vytvořili pro Věčnost, tj., sebepoznání, naše vlastnosti, moci a duchovní a duševní síly. Vše ostatní fyzické zůstává v naprostém zapomenutí, neboť ve světě neviditelném to již nebudeme potřebovat, a tak bychom se tam marně snažili vzpomínat na věci prožívané na hmotné úrovni. 

Tuto zde uvedenou nesouvislost při práci, hledání věcí, pátrání v minulosti a podobně můžeme odstranit uvědomováním si naší stálé životní duchovní, duševní a fyzické činnosti tak, abychom měli vždy nepřetržitý obraz naší veškeré činnosti, nepřerušované cizími myšlenkami, dojmy, pocity, obrazy, které jsou vlastně hlavní příčinou marného hledání některé věci, děje z minulosti a přítomnosti.