Pokora, skromnost

16.06.2021

Jak krásná a ušlechtilá je pokora, skromnost. Uvědomujeme si, že Prozřetelnost stvořila vše ke svému obrazu, aby se ve všem stvořeném sama zrcadlila. Jsou to zejména naše vlastnosti, jimiž jsme štědře obdařeni, a každá z nich má svůj speciální úkol, pro který byla stvořena a nám darována. Jednou z nich je i pokora, skromnost, kterou nelze tak snadno rozeznat, neboť dokonalé vyvinuté vlastnosti jsou naprosto skryté a chráněné před nezasvěcenými lidmi, 

Pravá pokora, skromnost se tedy neprojevuje tím, že ji stavíme na obdiv ostatním lidem, jak to dělali farizejové, ale otevírá se dokořán před povolanými bytostmi při různých četných příležitostech tak, aby o tom nikdo nevěděl. Jasně si uvědomujeme, že náš nejvyšší Ideál je nepomyslitelně vysoko a my jsme naopak nepomyslitelně nízko, dále že je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, nesmrtelný a oplývající nesčetnými vlastnostmi, schopnostmi, bytostmi, mocnostmi, a my vůči němu nejsme takřka vůbec ničím. Protože se snažíme co nejlépe a co nejupřímněji žít podle univerzálních zákonů, nikdy se nepodceňujeme ani se nepovyšujeme, nepřeceňujeme, ale jasně si uvědomujeme, že jsme právě na svém stupni vývoje, ani o píď více a ani o píď méně. A v tomto uvědomění tkví pravá pokora. Z toho vyplívá, že se nikde, před nikým na světě neponižujeme a ani se nad nikoho nevyvyšujeme. Například: To já jsem jiný chlapík než on, to já dovedu mnohem lépe než on - a podobně. 

V každém člověku je kus Prozřetelnosti a každý se projevuje na hmotné úrovni jiným způsobem. Jeden vyniká v tom, onen zase jiným uměním, vzdělaností, šlechetností, pilností, pracovitostí, lenivostí, žvanivostí, falešnou lítostí a podobnými vlastnostmi, které dohromady tvoří jeho charakter, duši. Jinak bychom se ve skutečnosti sami povyšovali nad vlastnosti, schopnosti, které má v různých aspektech a vývoji každý z nás. Pokoru projevujeme na pravém místě tj. vůči vysokým univerzálních bytostem, hierarchiím, inteligencím, ideálům, které známe, abychom dokázali hlavně sobě, jak upřímně a vysoce si jich vážíme, ctíme je a milujeme, a že bychom si pro ně dovedli vše na světě odříci, ba obětovat pro ně i svůj život. 

Skromnost používáme jako nižší aspekt pokory ve všedním hmotném životě, kde dovedeme být skromní, avšak při tom jsme mlčenlivý, neboť se touto vlastností nikdy a nikde veřejně nechlubíme a neprofanujeme ji, jak to dosud dělají farizejové, kteří si dají ze svou předstíranou skromnost i zaplatit. To jsou tedy naše pravé drahokamy, které nikdy a nikomu neukazujeme, aby se nám neztratily. Bereme si je do Věčnosti, kde je budeme potřebovat.