Poslušnost

18.01.2021

Poslušnost je vyžadována všude tam, kde je třeba aby podřízeni správně a poctivě vykonávali práci, úkoly jim svěřené. Poslušnost je upravena zvláštními zákony jak pro svět viditelný, tak pro svět neviditelný. Při ohromném množství úkolů ve všech nadmíru již početných úsecích dělby práce je zvláště třeba zmíněné poslušnosti, aby bylo docíleno zdárných výsledků, prospívajícím celému lidstvu. Všichni pracující lidé jsou tedy zařazeni do určitých funkcí, které vykonávají pod dozorem svého nadřízeného mistra, staršího odborného dělníka, inženýra, úředníka, továrníka, ředitele, a vůči nim jsou přitom vázáni poslušností podle pracovního poměru. A tak je každý z nás vázán touto poslušností a podřízeností postupně vždy vyšším orgánům. 

Tuto poslušnost jsme, podobně jako vojáci, povinni z hermetického stanoviska univerzálních zákonů všude zachovávat, ať je naše osobní přesvědčení o představených a o účelu práce, podřízenosti, povinnosti jakékoliv. Jen tam, kde bychom se střetli s protizákonnými rozkazy, například abychom vykonali něco, co by nám a našim bližním pracujícím ublížilo, můžeme se proti tomuto ozvat slušným způsobem, tj., vyjádřit se a upozornit na eventuální neblahé následky, které by nás mohly postihnout, kdybychom takový rozkaz, přání měli vykonat. Neuposlechli bychom svého představeného zřejmě tam, kdy by šlo přímo o nějakou krádež, zločin, o něco, co nám svědomí zakazuje. 

Daleko důležitější je naslouchat hlasu svého svědomí, intuice, inspirace. Zde jsme u jádra věci. Každý člověk je chráněn svým osudem tak pečlivě a tak všestranně, že kdyby se rozhodl poslechnout vždy, všude a ve všem hlas svého osudu, stával by se nedotknutelným vůči všem nehodám, neštěstím, neúspěchům, nemocem a vůči všemu působení negativních (pasivních) vlastností. Neboť osud je absolutně čistý a spravedlivý obraz našeho života, tj., veškerých našich myšlenek, pocitů a činů, a jestliže se někde v této vyrovnanosti, rovnováze stane porucha, již je tu naše svědomí, inspirace, intuice, které nám jasně otevřeně říkají, že to co děláme, na co myslíme, co citově prožíváme, je pro nás škodlivé, nebezpečné, a varují nás nad pomyšlení jemným způsobem, v důležitých případech však i důrazně, abychom to či ono nedělali, bojovali proti tomu a abychom si vždy, všude a ve všem zachovávali živlovou rovnováhu. 

A právě zde je třeba nejvíce poslušnosti, neboť ten, kdo si otupí svědomí, které je velmi jemné jako vnuknutí atd., se pak vlastně nemá o co opřít, a proto nepoznává své chyby, vady, vášně v tom smyslu, aby je pokládal za škodlivé a nebezpečné, a následkem toho upadá stále více a více do jejich vlivu. 

Naše svědomí nás také často upozorňuje na naše chyby, vady prostřednictvím moudrých rad příslušných osob, které používá jako své nástroje těchto svých výchovných prostředků. Nadarmo neříkáme, že moudrá rada ve vážných věcech je nad zlato. Když však ani to nepomůže, uchyluje se náš osud k drsnějším a působivějším prostředkům, jako jsou nemoci, ztráty na majetku, nehody. Osud používá tyto zásahy jako varovné prostředky, ba dopouští i neštěstí, jen aby si dotyčná osoba prostřednictvím těchto osudových zásahů jasně uvědomila, že se dopouští té či oné chyby, aby se jí napříště vyvarovala, bojovala proti svým vášním a tak se vyrovnávala. 

Všeobecně hlavní zásadou je, že uposlechneme hlas svého svědomí, intuice, inspirace vždy tam, kde shledáme, že je to pro nás prospěšné, a naopak nikdy neuposlechneme toho, kdo nám radí něco špatného, nebo neuposlechneme našeptávání negativních (pasivních) vlastností, vášní, larev, stínů, fantomů, fenoménů, které jsme si třeba i nevědomě stvořili. Zde si dáváme zvláště dobrý pozor, neboť tyto vlastnosti, larvy, negativní bytosti nás vždy napřed krásně naladí pro tu kterou věc, na níž závisí odsávání životní síly pro jejich výživu, neboť jak víme, jsou to vlastně cizopasníci, které musíme napřed všechny zničit, chceme-li se vůbec dostat kupředu. 

Konečně my jsme oprávněni podle své zralosti vyžadovat poslušnost všeho, co máme pod svou dobrou vůlí.