Pracovitost

Pracovitost naplňuje celý náš život pocitem spokojenosti nad výsledky dosaženými pilnou prací. Pracovitý člověk je celkem šťasten a toto štěstí a spokojenost šíří v celém svém okolí. Pracovitost má svůj původ v pilnosti a v touze využít svůj čas dočasného života pro užitečnou činnost, k práci nejen pro sebe, ale i pro ostatní bližní. Někdo však pracuje výhradně jen pro sebe, z ryze sobeckých důvodů, aby nahromadil velký majetek, pro který obětuje třeba všechen čas svého života. V usilovné práci a pro tento nicotný ideál promarní třeba celý život. Je sice také pracovitý, ale přitom hrabivý, toužící jen po nahromadění majetku, a jen tato hrabivost a touha po bohatství jej pohání a nutí k usilovné a vyčerpávající práci. 

Šlechetný člověk sice také usilovně pracovně, ale s tím dobrým vědomím, že výsledky své práce používá jen ke šlechetným účelům, pro sebe a pro rodinu a také i pro druhé lidi, kteří si to zaslouží a na něž nikdy nezapomíná. To však neznamená, že by takový člověk rozdával těžce nastřádaný majetek někomu, kdo so to nezaslouží. Naopak, on ví, že vše náleží Prozřetelnosti, a proto nikdy výsledky své pracovitosti neproměňuje ve špatné příčiny, které by si vytvořil, kdyby někomu překážel v prožívání následků vytvořených příčinami z minulých životů.

Pracovitostí se člověk zušlechťuje ve svém charakteru a jeho pracovitost mu otevírá dveře k ostatním dobrým vlastnostem, skutkům, myšlenkám, pocitům, stavům a stává se mu velmi užitečnou. Tím si také prodlužuje i svůj fyzický život a vydrží zpravidla pracovat až do konce svého života - tak dalece s sním pracovitost srostla. Tuto dobrou vlastnost si bere s sebou na druhou stranu bytí, kde jí používá ke své další duchovní a astrální činnosti v neviditelném světě. Kdyby byli všichni lidé ve svém oboru pracovití a kdyby byly výsledky jejich práce používány pouze pro šlechetné účely, byla by na světě hojnost všeho a životní úroveň všech lidí by byla vysoká. To by ovšem předpokládalo šlechetnost každého člověka. Ze zkušenosti však víme, že největší část lidstva pracovitost zneužívá pro sobecké cíle, jako je vyzbrojování armád, udržování politické moci, ke zbytečnému hromadění majetku u jednotlivců, k vykořisťování pracujících a v podobných případech. Ale vše musíme nejprve hledat v příčinách vytvořených každým jednotlivcem, které se pak u něho projevují jako následky po celé generace životů. Jsou-li tímto způsobem zatíženy celé masy lidí, nedivme se, že pracovitost obrovské většiny lidí jde na účet jejich následků, které si budou muset takovýmto způsobem vyrovnávat, odstraňovat. Proto tu také není možnost, aby všichni lidé, třeba i pracovití, kteří nejsou dosud živlově vyrovnáni, nabývali podle toho i vysokou úroveň. Celkem můžeme říci, že určité příčiny a následky nás nutí ke zvýšení pracovitosti, a to podle toho, čeho chceme dosáhnout. Máme-li vysoké ideály, naše pracovitost se co nejvíce soustřeďuje na zušlechťování ducha a duše, na zdokonalování charakteru, který je naším prvním cílem, mezníkem k dosažení dalších, mnohem vyšších cílů. 

S upřímnou touhou po dosažení předsevzatých ideálů roste i naše pracovitost, která se systematicky prohlubuje. V tomto směru nám pracovitost přináší velmi dobré a trvalé ovoce, které však nebudeme trhat zde, ale v neviditelném světě. Víme, že ani kuře nehrabe zadarmo: proto čím vytrvaleji a nadšeněji budeme pracovat na svém osvobození, tím větší bude naše překvapení.