Přání, abych se dostal na pracovní místo bližního i za cenu jeho duchovní, duševní neschopnosti, nemoci

27.04.2021

Jsem zaměstnán v jistém úřadu nebo podniku společně se svým starým spolupracovníkem. Po nějaké době se mi jeho práce velmi zalíbí, takže bych ji chtěl vykonávat sám. Toto falešné přání denně sílí, takže se mi představují různé kombinace, jak bych toto mé přání mohl uskutečnit. Podle chování mého spolupracovníka, který se také dobře nesnáší s druhými spolupracovníky, jsou to vesměs ženy, soudím, že je opravdu nemocen, neschopen zastávat jemu vyhrazenou funkci. Je velmi nervózní, urážlivý, nesnášenlivý následkem jeho pokročilé nemoci - revmatismu. Je příliš přecitlivělý, stále si naříká, značně chybuje, ale své chyby si nerad přiznává. Snad to sním jednou špatně dopadne a já jeho funkci, která se mi líbí, sám převezmu. Proto mu v duchu přeji, aby náhodou onemocněl a aby už nebyl schopen práce. Ale můj spolupracovník dále zůstává ve své funkci v zaměstnání přes všechny obtíže, překážky a nemoc, jež jej pronásleduje, a proto moje změna ve funkci zůstává jen ve vyprchávajícím a doznívajícím falešném přání. Nic více, nic méně. 

Tato vlastnost falešné přání dostat se na pracovní místo bližního mi také nese své ovoce. Zapsal jsem si ji do světa Příčin, a musí se tudíž realizovat. Jeho odchod ze zaměstnání kvůli nemoci a neschopnosti jsem si přál ze sobeckých důvodů snad jen proto, že se mi jeho funkce v zaměstnání zalíbila. Byl jsem také zaměstnán a zastával jsem významnější funkci nežli on, ale jeho funkce byla mnohem snadnější, pohodlnější a hlavně bez zodpovědnosti. Proto bylo mé přání tím nepřípustnější a naprosto neoprávněné. Neboť každý člověk je povinen zastávat tu práci a funkci, kterou mu určil jeho osud, a nemá právo jí měnit bez náležitého odůvodnění, zvláště ne podle své vůle na úkor bližního. Něco jiného by bylo, kdyby mi byla změna funkce nařízena příslušným úřadem ze služebních nebo z jiných důvodů. Potom by to bylo správné. 

Nakonec to dopadlo tak, že já jsem odešel ze zaměstnání a z dosavadní funkce a dotyčný spolupracovník zůstal dále v tomtéž zaměstnání a v téže funkci. Je jasné, že to, co přejeme druhým, dostáváme plnou měrou sami. Proto se vždy a za každých okolností snažíme své bližní v jejich zaměstnání jen podporovat, pokud nás o to požádají. Například: Přáli by si, aby co nejdéle zůstali ve svém zaměstnání, aby si zaměstnání případně i zlepšili. Nikdy se nesnížíme k tomu, abychom je sami, i když v myšlenkách a v pocitech, z jejich místa, zaměstnání vypuzovali a na jejich úkor si za každou cenu přáli získat i jejich funkci pro sebe.