Přání smrti druhému pro špatný, sobecký účel

07.02.2021

Negativní myšlenky přicházejí na člověka jako roj včel a mezi nimi jsou zvláště silné exempláře, jimž musíme věnovat zvláštní pozornost. 

Příklad: Jsem dcera, již vdaná, nemáme se zrovna špatně, ale přece jen toužím po lepší výbavě, po lepších šatech, po lepším modernějším nábytku a po vkusnější úpravě bytového zařízení. Mám staré rodiče, kteří vlastní domek, a ráda bych toho jejich dědictví, majetek již co nejdříve převzala, ale oni se k tomu bohužel nemají, ba ani závěť pro případ svého úmrtí dosud nenapsali. Či snad myslí, že budou žít věčně? Mají také pomýšlet na mne a udělat s majetkem již jednou pořádek. Konečně, stejně jsou stále nemocní, jsou nám na obtíž, co s  nimi, přála bych jim, aby se již dlouho netrápili. Bylo by to jistě pro ně a hlavně pro nás lepší, alespoň bychom si trochu pomohli. Tak a podobně uvažuje dcera o svých rodičích a hlavně o jejich majetku, neboť ten ji leží na srdci nejvíce. Tvoří si velmi škodlivou příčinu ve světě Příčin, zatím pouze v mentální úrovni. 

Podobný případ: Jsou mladí manželé. Manželka po druhém dítěti dostane tuberkulózu, která pomalu, ale jistě vyčerpává její životní sílu, a nemoc nelze žádným způsobem zastavit a vyléčit. Manžel je naopak zdravý a silný a těžce nese manželčin zdravotní stav. Je mu teskno po normálním spolužití s manželkou, která se nyní léčí v nemocnici, a proto vyhledává styk s jinými ženami. Na nemocnou manželku v takových případech zapomíná a nakonec jí přeje smrt, aby již měl jednou klid a mohl si užívat vše, jak by si přál. Osud jej však ještě dlouho ponechává v tomto nepříjemném stavu, ale jemu již otrnulo, a tím více utužuje styky s jinými ženami. Na nemocnou manželku myslí zřídkakdy, a když, tak ji ze sobeckých důvodů jen přeje brzkou smrt. 

Dva staří manželé se na sklonku života špatně snášejí, stávají se dětinskými a jeden druhému vyčítá vše, co je mu nepříjemné. Otevřeně si vzájemně přejí jeden druhému brzkou smrt, aby ten či onen již měli trochu klid. Ovšem říkají to po svém způsobu. "Už aby tě čert vzal, abych už měl od tebe pokoj". Druhý: "No, ty ten pokoj budeš mít dřív než já - jen aby tě už brzy šlak trefil!". A tak podobně. 

Těchto několik případů nám naznačuje, že si nevážíme lidského života jen z ryze sobeckých důvodů a že je pro nás život bližního mnohem méněcennější nežli třeba majetek, než pohodlný, smyslný život, nebo nežli malicherné nesnášenlivosti. Konečně, přiznejme si upřímně, kolik lidí na světě přeje svým odpůrcům, které nenávidí, to nejhorší, největší trápení a smrt jenom proto, aby se splnily jejich sobecké plány a přání nebo aby se splnila jejich pomstychtivost? 

My, mágové, však jdeme opačnou cestou. Tyto věci našich bližních jsou pro nás nedotknutelné, neboť to jsou nadevše čisté a výchovné vlastnosti, jimiž se poznávají. Přejeme jim, aby se těmito následky, jež si sami zapříčinili, poznávali a trpěli tak dlouho, až poznají svou chybu. Podle pravdy víme, že nikdo za nic nespravedlivého netrpí. Jen z hlediska hmotné úrovně, která nezná univerzální zákony, se lidé omylem domnívají a věří, že jim bylo ukřivděno. 

Lidé se přáním smrti bližnímu pro špatný, sobecký účel dopouštějí velké chyby. Zapisují si totiž do světa Příčin právě to, co přejí druhému, a jejich oběti, kterým to přejí, jsou jejich špatného přání uchráněny. Tuto příčinu si lidé berou s sebou třeba až do příštího pokolení, a protože si přáli brzkou smrt ze sobeckých důvodů, a jestliže to nezlepší a částečně nevyrovnají jiným dobrým skutkem, způsobem, dostaví se jim vlastní smrt podle jejich přání. Pamatujme, že osud nechce nikomu zkřivit ani vlásek na hlavě, jestliže si to nezaslouží. Proto také chrání každého spravedlivého! A proto žádné přání proti druhému, pro sobecký účel, nemůže uškodit nikomu jinému než jeho původci.