Přání všeho nejlepšího všem lidem na světě, přátelství, sympatie

23.11.2020

Je to pravá láska ke všem lidem, která přeje každé bytosti upřímně jen to nejlepší. A co je ve skutečnosti to nejlepší, co můžeme svým bližním přát? Jistěže ne hmotné bohatství, moc a slávu a vše, co škodí lidskému charakteru. Štěstí člověka je závislé na jeho živlové vyrovnanosti, a proto, aby byl člověk opravdu šťastný, musí se nejprve vyrovnat se všemi svými negativními (pasivními) a pozitivními (aktivními) vlastnostmi, které tvoří jeho charakter, duši. A proto vše, co směřuje k tomuto vznešenému cíli, je právě to nejlepší, co můžeme každému člověku přát. 

Je-li člověk například postižen hmotnou chudobou z určité příčiny, kterou si kdysi zasel do svého světa Příčin-ákáši, nemůžeme mu přát, aby se stal zámožným, protože by to odporovalo již zmíněné příčině. Každopádně to, co každý člověk na hmotné úrovni prožívá, ať pozitivní (aktivní: úspěchy, štětští) nebo negativní (pasivní: neštěstí, neúspěchy) je pro něho naprosto spravedlivé a velmi prospěšné z hlediska univerzálních zákonů, protože se těmito negativními stavy jednak poučuje a zároveň se jimi posiluje, protože musí proti této chudobě bojovat, a současně si odstraňuje vytvořenou příčinu. Kdo by pak tento výchovný stav narušoval tím, že by mu pomáhal, ulehčoval by mu v jeho následcích, bral by na sebe určitou část jeho příčin a následků, odpovídající svým rozsahem přesné míře, o niž mu následek jeho příčin ulehčil.

Ze zkušenosti víme, že tvrdý život člověka je po výchovné stránce mnohem lepší než slabošský život zámožných lidí, zvláště těch, kteří se narodili v prostředí bohatých rodičů. Oni jako trubci užívají jejich jmění, aniž by pro toto bohatství hnuli prstem. Jejich osud je však zbavuje této přítěže tím, že lehce nabyté jmění také velmi lehce ztrácejí a promarní je. Toto opatření jim pak umožní, aby si v chudobě sami vydělávali na vše, co ke svému životu potřebují. A takovýto způsob života je nakonec jistě mnohem více, než kdyby žili a využívali cizí majetek bez jakékoliv zásluhy práce. 

To jsou právě ty nejlepší výchovné prostředky, jimiž se člověk učí poznávat sebe sama, a proto také my, kteří známe karmické zákony, přejeme všem lidem na světě jen toto tvrdé a velice účinné vychovávání, i kdyby přitom trpěli sebevětší bídou a nouzí, a nikdy bychom se neodvážili jim v tomto výchovném stavu nějakým způsobem překážet. Ale pozor! Lidé neznalí těchto karmických zákonů (následky zasetých příčin) přeji svým bližním bídu a utrpení, které prožívají jako následky zasetých příčin, čistě ze sobeckých důvodů a z falešné radosti, že jsou lepší než jejich žebráčtí sousedé, a proto se jim také daří lépe. Nebo je naopak litují a přejí jim, aby se jim lépe dařilo. Obojí však není správné. Náš správný postoj je, že jim buď přejeme vše to, co jim jejich osud připravil, nebo jsou nám zcela lhostejní, protože každý člověk je hvězdou sám pro sebe a každý má sám se sebou co dělat, aby se udržel nad vodou a aby podle stupně svého vývoje pokud možno upřímně a vytrvale bojoval o svůj přítomný a budoucí osud, používaje k tomu všech svých sil (vůle) a prostředků, jež mu Příroda dala při zrození.