Pravá pokrokovost

13.12.2021

Pravá pokrokovost závisí na správné a dobré výchově od útlého mládí až do konce fyzického života. V počátečním stadiu výchovy se seznamujeme se všemi věcmi, bytostmi a s celou hmotnou přírodou kolem nás, které poznáváme a chápeme všemi svými hmotnými smysly a svým rozumem. Po tomto základním poznání přicházíme blíže k jádru věci. Uvažujeme a klademe si otázku, proč je to nebo ono stvořeno, k jakému účelu to slouží, jaká je podstata a jádro každé věci, ať se týká hmotných věcí, bytostí nebo idejí, myšlenek, pocitů, tedy i abstraktních pojmů, dojmů, problémů a podobných případů. 

Je to filosofie, které se již odedávna snažila rozřešit svým způsobem otázku života člověka jako nejdokonalejšího tvora na Zemi a všeho ostatního stvořeného, zejména pak samotného vesmíru, univerza, odkud filozofové čerpali nejvíce látky pro své náměty na toto téma. Pokud někdo z nich opravdu dospěl k pravému poznání toho všeho, co jej stále upoutávalo z nekonečného vesmíru, stal se naprosto mlčenlivým a ze svého tajemství nic neprozradil lidem nezasvěceným do těchto posvátných věcí. Jen několik neznámých a několik velmi málo známých jedinců pracujících a bádajících o pravdách vesmíru prozrazovalo svým žákům své dosavadní poznatky a zkušenosti, tajemství a takovýmto způsobem, ponejvíce tradicí, se toto nejvyšší Poznání přenášelo z potomstva na příští generace až do současné doby plné zmatků a chaosu, vzniklých ze staletých příčin, jež si lidstvo ve své nevědomosti stále tvoří. 

Občas, ale velmi zřídka přicházejí na hmotnou úroveň někteří adepti, Mistři, kteří mají určitou misi, poslání: mezi lidstvem zasévají pravá zrnka pokrokovosti, tj. poznání, a tímto způsobem rozžehují jasně zářící pochodeň pro ty, kdo jsou zralí, aby ji mohli sledovat a následovat. Dnes v tak temné době je takováto jasně zářící pochodeň opět vhozena mezi tápající lidstvo a jistě najde svůj ohlas v jednotlivcích, až se rozzáří po celém světě. Kdo pozná její pravou podstatu, bude opravu šťasten. 

K pravé pokrokovosti tedy nestačí jen zevní hmotný rozum, který je pouze odleskem univerzálního vědomí, ale také upřímná snaha poznávat pravou podstatu všeho stvořeného, v prvé řadě sebe sama. Člověk se z pochopitelných důvodů stará nejvíce o sebe, aby měl dostatek hmotných statků, aby byl zdráv, aby měl všude štěstí, aby si co nejvíce užíval hmotných rozkoší, radosti, zábav, aby se nakonec vyšplhal co nejvýše na pozemském žebříčku hodností a titulů, které mu zároveň přinášejí bohatství, moc , slávu, nadvládu nad ostatními bližními, a tato jeho moc a sláva jej zcela zaslepují - stává se tyranem. 

To je zhruba obraz největšího počtu obyvatelstva na Zemi. Jestliže člověk na konci svého života pozná veškerou marnost svého úsilí o vše hmotné, které musí nakonec opustit, aniž by si s sebou vzal třeba jen to nejmenší, dojde konečně ke zdravému názoru, že je třeba postarat se také o svůj budoucí život ve Věčnosti. A z tohoto jistě vážného důvodu všude vidíme dobrou a upřímnou snahu poctivých lidí vracejících se v duchu a v duši ke svému původnímu stavu, odkud přišli. Ovšemže jim to nejde tak rychle, jak by si přáli, ale pomalu ale jistě každý podle stupně své zralosti nastupuje cestu zpět do Věčnosti, kam se musí jednou vrátit každá bytost žijící na hmotné úrovni. A to je ona pravá pokrokovost.