Pravda

14.10.2020

Rozeznáváme dvojí druh pravdy, pravdu relativní čili osobní a pravdu univerzální čili absolutní (neosobní). Pravda osobní, relativní není trvalá a platí jen pro určitou věc, osobu, ideu, pokud tyto existují. Například já považuji svou víru, náboženství za jediné pravdivé, a proto v ně věřím. Jiný člověk říká totéž o své jiné víře a náboženství. Nebo jiný člověk zase praví, že v žádné náboženství nevěří a věří jen v to, co může uchopit svými hrubohmotnými smysly. Dva bratři se hádají: jeden z nich, ten starší, tvrdí, že udělal dobře, když dal celý svůj majetek vdané dceři, která se za to o něho bude dobře starat, a spoléhá na její lásku, slib. Mladší bratr mu však vytýká, že by si měl své zaopatření dcery nechat potvrdit u soudu, neboť by mohl být jednou nemile překvapen, pokud by ho jeho dcera odmítla vyživovat na nátlak svého manžela, který není právě příjemný člověk. Všichni tito lidé mají ze svého osobního hlediska relativní pravdu a nikdo z nich nemůže tvrdit, že ten druhý pravdu nemá, zejména když to nemůže nijak dokázat. Každému člověku je dána svobodná vůle, aby se zachoval tak jak si sám přeje, vždy, všude a ve všem, s přihlédnutí k okolnostem, příčinám, následkům, k osobám s nimiž jedná, k jejich vlastnostem a názorům, dále ke svému prospěchu či ke škodě a ke svému vlastnímu charakteru. Získává životní zkušenosti a utvrzuje se v jistých přesvědčeních, v než věří a které ze svého osobního hlediska pokládá za jedině správné a pravdě odpovídající. Tím si tvoří svou vlastní pravdu, která je však pouze relativní a platí třeba jen pro jeho osobu nebo věc, abstraktní pojem, ideál, v nějž věří. Dělá to podle svého rozhodnutí, podle své dobré vůle a přesvědčení a nikdo na světě nemá právo mu tuto jeho osobní relativní pravdu vyvracet, pokud sám neuzná za vhodné, aby své přesvědčení změnil, kdyby k tomu měl vážné důvody. 

Protože osobní relativní pravdy jednotlivců, společností, ba celých národů jsou značně odlišné a dokonce v mnoha případech i protichůdné, vznikají mezi nimi velké diference v životně důležitých otázkách. Tyto diference se stále prohlubují a přinášejí neblahé následky ve formě nevraživosti, závisti, nenávisti a nakonec dochází k válkám, k vraždění celých národů. To jsou následky relativní, osobní pravdy, z níž nikdo nechce nic slevit, aby sám nebyl poškozen. Každý svou ideu, přesvědčení považuje za jedině správné a pravé, a proto je hájí všemi prostředky, třeba i válečnými zbraněmi. 

Na obhajobu a existenci své osobní, relativní pravdy, jak již bylo podotknuto, má každý právo, ale toto právo, které sám používá, nesmí také odpírat druhým, svým protivníkům, kteří věří v něco zcela opačného, a dokonce je ani nesmí násilím nutit, aby jeho osobní pravdu, přesvědčení přijali a své vlastní přesvědčení, osobní pravdu odhodili. 

Protože vše dočasné se musí rozpadnout a zmizet, tak i dočasná relativní pravda o kterékoliv věci, ideji, iluzi má svůj počátek a konec, jakmile pro jednotlivce, společnosti, národy a státy splní svůj úkol. Její čas, trvání, životnost jsou vyměřeny vždy podle její užitečnosti, a proto čím blíže je univerzální pravdě, tím déle potrvá. A naopak, čím méně je užitečná a čím více je vzdálená univerzální pravdě, tím kratší je její životnost. 

Jiná pravda je univerzální. Je věčná, nezměnitelná, tudíž stálá, vyvěrá přímo ze samotného Boha, z univerzálních zákonů a může být poznána jen člověkem naprosto vyrovnaným, nebo se může projevit u takové osoby, která musí ve své funkci něco důležitého vykonat, zjistit. K poznávání univerzální pravdy docházíme postupně podle svého vývoje od nejnižších stupňů až po stupeň nejvyšší univerzální Pravdy. Každý zasvěcenec skrývá univerzální pravdu v přísné mlčenlivost a nikde ji ani slůvkem neprozradí a neprofanuje před nepovolanými osobami. Ctí a váží si jí podle jejího významu - je pro něj přímo posvátná. 

Nepovolaní a nezasvěcení lidé by univerzální pravdu vůbec nesnesli, nepochopili a považovali by ji za bláznovství, protože pro ni nejsou zralí. Z tohoto důvodu je třeba před nimi univerzální pravdu pečlivě skrývat. Kdo poznává sebe sama v introspekci, ten ví, že působení negativních (pasivních) vlastností u nevyrovnaných lidí znamená podle univerzální pravdy zpravidla opačný smysl toho, co tyto negativní (pasivní) vlastnosti vyjadřují. Znamená to tedy, že tito lidé, kteří ohledně dané věci neznají univerzální pravdu nebo jsou o ní pouze částečně informování, přece jen vykonávají to, k čemu je jejich negativní (pasivní) vlastnosti samy vedou, protože proti nim vůbec nebojují. A když si od nich nemohou pomoci, nazývají je ďábly. 

Osobní pravda závisí na poznání každého člověka. každý člověk podle stupně své vyzrálosti, poznání, má osobní, tedy relativní pravdu, míní-li to upřímně. Univerzální pravda pochází ze samotného Boha a tu mohou znát jen zasvěcenci, kteří dobře znají a ovládají univerzální zákony makrokosmu a mikrokosmu. Rozdíl mezi osobní a univerzální pravdou je ten, že osobní pravda bývá zpravidla více či méně zkreslena nebo obrácena vůči pravdě univerzální. Některé aspekty  univerzální pravdy jsou pro každého normálně myslicího člověka samozřejmé. Nepochybuje že existuje Země, Slunce, hvězdy, Měsíc, vesmír, že člověk je obdařen vůlí, rozumem, pamětí, citem a podobně. Tyto univerzální pravdy jsou zřejmé a každému jasné. Relativní pravdou poznáváme pouze dočasnou skutečnost, kdežto pravda univerzální, nás přesvědčuje, že náš názor, věc nebo náboženství, v něž jsme věřili, neodpovídají celé skutečnosti. V tomto případě jdeme po stopách univerzální pravdy a víme, že kdo upřímně hledá skutečnou pravdu, ten ji jistě najde. Univerzální pravda se tedy projevuje každému, kdo po ní touží a hledá jí, ovšem podle svého stupně vývoje. 

Z magického hlediska přijímáme vždy jen pravdu univerzální, o níž za každou cenu bojujeme a usilujeme. Abychom se stali Mistry v poznávání univerzální pravdy, musíme si pravdu vždy vybojovat a přesně rozeznávat lež a relativní, tedy osobní pravdu od pravdy univerzální. Osobní pravdu používáme samozřejmě jen ve veřejném životě jako každý jiný nezasvěcený člověk, ale vědomě a účelně. K rozeznávání univerzální pravdy máme dost příležitostí, o nichž se není třeba zvláště zmiňovat, neboť je denně prožívá každý z nás. 

Univerzální pravda je tedy pro nás na naší magické cestě nadevše potřebná a bezpodmínečně nutná, neboť nám jasně ukazuje v prvé řadě chyby, nedostatky, zlozvyky, negativní (pasivní) vlastnosti, náš charakter, naše zrcadlo pozitivních (aktivních) a negativních (pasivních) vlastností, ukazuje nám správnou cestu a s její pomocí poznáváme také charaktery ostatních lidí. V neviditelném světě je pro nás univerzální pravda dvojnásob důležitá pro poznání univerzálních zákonů, bytostí a jejich vlastností, moci a sil a vůbec všeho, co neviditelný svět obsahuje. Ale k tomu všemu je bezpodmínečně zapotřebí naprostá živlová rovnováha.