Pravé náboženství

15.08.2021

Často se setkáváme s otázkou náboženství. Je to dosti široký pojem a z osobního hlediska si jej můžeme vykládat každý svým způsobem podle toho, jak na tuto otázku nazíráme. Po této stránce se o tomto problému nemusíme šířeji rozepisovat, neboť by nám to nepřineslo mnoho užitku. Jde o pravé náboženství vyhovující všem univerzálním zákonům, jaké hlásal sám Mistr Ježíš Kristus.

Z univerzálního hlediska tedy můžeme říci, že vše, co vědomě děláme, myslíme a prožíváme, zachovávajíce při tom živlovou rovnováhu, je vlastně projevem pravého náboženství: protože však nejsme dokonalí, dokonalý je pouze Bůh-ákáša-nestvořené Světlo, dopouštíme se dosti často chyb a omylů, jimiž se však poučujeme, abychom poznali své slabiny, tj. svou nedokonalost, a abychom se jich příště vyvarovali. Tedy na rozdíl od náboženství zosobněného, které každou větší chybu u člověka pokládá za hřích, zná pravé náboženství jen chyby člověka nevyrovnaného, který se právě chybami musí napravovat, což se projevuje v různých následcích odpovídajících příčinám, jako jsou nemoci, utrpení všeho druhu, bída, zoufalství, vášně, zlozvyky, neštěstí a podobné negativní stavy.

Pravé náboženství nezná žádného ďábla a zlé duchy, jak to učí náboženství zosobněné, ale člověka na každém rohu přesvědčuje, že na světě neexistuje nic špatného, že vše je do určité míry čisté podle stupně svého vývoje, že se nic na světě neděje nadarmo, že vše, co je stvořeno, má svůj určitý úkol, který musí splnit, že vše je nadevše moudře řízeno, že se vše vzájemně doplňuje, jedno do druhého do sebe zapadá jako kolečka u hodinek. Konečně vše to, co se zdá být drastické, ukrutné, špatné, hnusné, špinavé, bláznivé, nezdravé atd., to vše jsme si sami přivodili, připravili svými nevyrovnanými myšlenkami, pocity a hlavně činy, a proto toto vše negativní musíme také bezpodmínečně prožívat, odčiňovat do té doby, než všechny tyto příčiny v sobě odstraníme příčinami opačného významu.

K pravému náboženství přicházíme cestou širokého vývoje. Nejdříve musíme prožívat všechno to, čím poznáváme sami sebe, a dobře si vše uvědomujeme. Chodíme například do kostela, poslechneme si moudré epištoly, evangelia, a jsme při tom upřímní, smažíme se podle dobrých a moudrých rad zasvěcenců z evangelia skutečně řídit tak, jak jsme o tom poučováni. Tedy nejsme náboženští fanatikové, kteří v kostele vzplanou, ale jakmile vyjdou z kostela, na vše zapomínají a žijí dále svým obvyklým životem, bez jediného pokusu uskutečnit v sobě to šlechetné, pro něž se v kostele tolik nadchli. Na rozdíl od těchto lidí hledáme východisko, jak bychom se vymkli dosavadnímu způsobu negativního života, a zatoužíme po absolutní Pravdě v našem vývoji, abychom se konečně dostali na správnou cestu ke svobodě, k pravému náboženství, které zároveň prakticky naplňuje to, o čem nás poučuje. 

Poznáváme, že teorie bez praxe v našem případě nemá valnou cenu, protože ve skutečnosti zůstáváme nedotčeni pravým uskutečňováním náboženství v sobě. Proto naše heslo je: Udělej a naplň vždy to, co jsi šlechetného poznal a co je ve tvých silách, schopnostech a možnostech. Tak roste naše pravé náboženství od těch nejmenších základů až po vysoké Ideály. Naše modlitba je naše každodenní introspekce, stálý a vytrvalý boj o získání živlové rovnováhy, která je naším prvním základním kamenem, na němž budujeme své pravé náboženství, svůj věčný chrám Šalamounův!