Přerušování řeči druhého, neslušnost

07.11.2021

S tímto jevem se často setkáváme při nějaké veřejné politické či vědecké diskusi, kdy jsou jednotliví řečníci vyrušováni různými dotazy, náměty, vztahujícími se k řeči, které jednotliví posluchači vyjadřují při napjatém sledování politické či vědecké diskuse, a strhávají tak řečníka z jeho programové řeči, přednášky a podobně. Také se stává, že při rozmluvě dvou nebo více osob některá z nich úmyslně vpadá do řeči druhé i ze zvědavosti a přerušuje ji. Tento způsob přerušování řeči, jednání druhého bez omluvy je rozhodně nevhodný a neslušný. Každý slušný člověk respektuje svého bližního i v této věci a nejprve klidně vyslechne celou jeho řeč, přednášku, proslov, diskusní příspěvek, uvědomuje si jeho obsah a zvláště důležitá místa, a teprve po ukončení jeho řeči promluví k věci, kterou on pokládá za důležitou.

Jelikož v takových případech tvoří zúčastněné osoby kolektivní řetěz, nesmí být tento řetěz z magického hlediska přerušován, aby nepozbyl svého významu. Víme, že každé přerušování nějaké práce, díla, činnosti, které mají být souvislé a ucelené, je velkou chybou a vede k nedokonalosti, k necelistvosti konečného díla, problému a podobně.

Tato negativní (pasivní) vlastnost se projevuje v člověku samém jako neukázněnost myšlenkového postupu, která svou nedočkavostí vybuchuje tam, kde nemá, maří v sobě určité partie souvislosti myšlení, pocitů a činů a ve všech úrovních se stává disharmonickou. U mága je to následek vynechávaných, přerušovaných cvičení nebo následek nedostatečně propracovaných cvičení při jeho postupu a výsledky jeho magické práce jsou vždy nedokonalé, protože postrádají naprostou a nepřetržitou souvislost. 

Jako přirovnání nám slouží nesouvislý řetěz, protože mu schází některé jednotlivé články, takže jako takový nemůže sloužit svému účelu a vždy se rozpadne na několik nesouvislých dílů. Tomu ovšem můžeme zabránit, když vynechané články (cvičení) řádně absolvujeme, vyztužíme a teprve potom je zapojíme jako scházející články do celku. Odezva takového postupu se potom musí projevit ve všem našem jednání, myšlení, cítění, které  bude celistvé a souvislé, a také naše chování vůči druhým se v tomto smyslu napraví. 

Kdybychom tuto negativní (pasivní) vlastnost neovládli, stávali bychom se jejími otroky a přerušování jakékoliv činnosti v celém našem životě by nebralo konce. Nikdy bychom si nedovedli utvořit správný konečný úsudek, závěr o kterékoliv věci. Touto negativní (pasivní) vlastností bychom již ze zvyku narušovali práci a činnost svých bližních, spolupracovníků a stávali bychom se určitou překážkou všeho souvislého dění. A s takovým stavem rozervaného řetězu v mentální, astrální úrovni bychom se k naší velké škodě a zklamáni nakonec ocitli ve Věčnosti, v neviditelném světě.