Příliš zbytečného mluvení, žvanivost

14.02.2021

Žvanivý člověk zbytečně mnoho mluví. Z toho usuzujeme, že to, co říká, bývá zpravidla mělké, a proto se o tom vyjadřuje velmi široce. Tím chce poukázat na důležitost myšlenek a řečí. Je pravda, že se někdy můžeme podrobně zabývat i nějakou důležitou věcí, záležitostí, problémem (analyzovat je), ale v tomto případě mluvíme vždy k jádru věci, i když o tom hovoříme a uvažujeme třeba celé hodiny, a to podle toho, jak dalece jsme dospěli ke správnému pochopení a vysvětlení případu. V tomto případě to není žádná žvanivost, ale podrobný rozbor.

Lidé nejvíce ulpívají na malichernostech a na bezvýznamných věcech a proto o nich mluví co nejvíce a tak rozvláčně, že každému rozumnému člověku je toto jejich chování odporné. Takovým lidem se co nejvíce vyhýbáme.

Řevnivá žvanivost se projevuje zejména v politice, na politických schůzích, na které jsou lidé přímo nuceni se dostavit, aby se také ideálně účastnili na světovém dění dnešní mezinárodní situace. V takové politice je mnohdy zakopáno čertovo kopýtko, jak se lidově praví, neboť řečníci s oblibou zastírají pravý stav věcí a obírají se jen zevními líbivými hesly, která jsou prázdná a demagogická a mají ten účel, aby získala přízeň všech posluchačů, kteří s pronesenou řečí souhlasí, a tím dávají řečníkovi do ruky důležitou zbraň, kterou on potom popřípadě i zneužívá pro své sobecké osobní zájmy, i když naoko prohlašuje, že pracuje výhradně pro blaho lidu a celého národa. 

Kolik demagogických řečí zde již bylo proneseno, ale nic se dosud nesplnilo, jedině to, že vše dopadlo zkresleně, zpravidla opačně nebo docela jinak. Ve žvanivosti si libují nejvíce břídilové, tvářící se před posluchači velmi vážně. Přitom svá slova berou vážně, ba každé slovo odměřují, aby docílili velkého efektu a souhlasu. Žvaní zpravidla o něčem, čemu v pravdě nerozumějí, co neovládají, co nemohou sami dokázat, a přitom touží po vavřínech tohoto světa. 

Proti žvanivosti a zbytečnému mluvení bojujeme uvědomováním si, oč nám skutečně jde. Zdali jsme vůbec pro tu kterou věc zralí, abychom o ní odborně hovořili, vykládali ji, a když ano, pak stručným a výstižným způsobem podáme jasný obraz předmětu, věci, problému či záležitosti tak, aby tomu posluchači dobře rozuměli. Také nesmíme používat příliš učené výrazy, kterými posluchači bez náležitého vysvětlení nerozumí, aby nedošlo k nesprávnému pochopení a výkladu. 

Z magického hlediska nikdy příliš zbytečně nemluvíme, neboť podle vlastního přesvědčení víme, že vše, na co myslíme, co říkáme, konáme, cítíme, děláme vědomě a podle své pevné vůle, a nikoli podle libovůle, jež je závislá na náladě a pozitivních (aktivních) a negativních (pasivních) vlastnostech. 

Žvanivostí a příliš zbytečným mluvením snižujeme svou autoritu a v zápalu žvanivosti jsme vždy vystavení nebezpečí, že prozradíme něco, co nás potom mrzí, protože to bylo naším tajemstvím.