Přiměřená starost o pozemské věci
Kdybychom měli hojnost všeho co potřebujeme ke svému životu, odpadla by nám velká starost. Pohleďme na ptáky, ryby, zvířata, která žijí volně a svobodně v přírodě, jak jednoduše žijí, protože jsou nenároční a jen svým pudem jasně zjišťují svůj hlad, žízeň a jiné potřeby svého hmotného těla, pro než jsou stvořeni.
Člověk, nejdokonalejší tvor mezi nimi, má pochopitelně také daleko větší nároky na všechny možné prostředky ke svému životu nežli ostatní živočichové, a proto si vše podmaňuje, aby všechno sloužilo jeho mnohostranným zájmům. Jeho starosti o pozemské věci se stupňují tím více, čím více je náročnější, čím více pro sebe vyžaduje vše, co má rád, co je pro něho dobré k jeho skutečnému prospěchu. Ale s velkým úsilím shání také věci a tvoří si pro ně příčiny, které jsou pro něho škodlivé, jako je například přílišné bohatství, moc, sláva, chvála, přemrštěné požitkářství, věci pro svou ryzí pohodlnost, lenost a podobné předměty, postavení, tituly a zaměstnání.
Člověk tedy ve svém vývoji všeobecně zmnohonásobil své požadavky a s tím také, k jeho vlastní škodě, mnohonásobně vznikla i jeho starost o pozemské věci. Neboť kdo se příliš stará o pozemské, ryze hmotné věci a zájmy, je k nim přímo připoutáván a nemůže se naopak věnovat vývoji svého ducha a duše, neboť se stará jen o své hmotné tělo, o svoje já.
V opačném směru také ten, kdo se o své hmotné tělo a o hmotné prostředky k životu vůbec nestará a hledí si jen svého ducha nebo duše, dochází tím k jednostrannosti a je právě tak postižen jako ryzí materialista. Žádný jednostranný člověk nemůže získat živlovou rovnováhu, i kdyby to mínil sebelépe. Proto je nezbytně zapotřebí, abychom se starali stejně o všechny tři složky naší osobnosti, tj., o úroveň duchovní, astrální a hmotnou. Naše starost o pozemské věci bude tudíž přiměřená a nikdy přemrštěná, aby nám neujídala z mísy naší životní síly, které nemáme jistě nikdy takový nadbytek, abychom jí mohli zbytečně plýtvat na věci, které jsou pro náš škodlivé. To platí především pro žáky magického umění a učení, kteří chtějí co nejdříve dosáhnout živlové rovnováhy.
Víme, že dnešní poměry kladou na každého člověka těžké povinnosti a břemena v jeho povolání a při jeho starostech o rodinu, ale přesto všechno si to můžeme a musíme při dobré vůli zařídit tak, abychom nebyli přímo svázaní hmotnými záležitostmi a abychom na jejich úkor nezanedbávali své výchovné povinnosti vůči svému duchu, duši a hmotnému tělu. Nejde-li to jinak, musíme se i uskromnit na hmotné úrovni, abychom tímto způsobem vyrovnali to, co nám schází ve vývoji duchovním a duševním. Jinak bychom svůj nejvyšší Cíl zaměnili za opačný a těžko by se nám pak vyrovnávalo to, co jsme zbytečně zmeškali a promarnili honbou za hmotným přeludem, který je vždy, všude a ve všem lákavý a svůdný, ba nebezpečný.
Vyrovnaný člověk nepotřebuje zbytečné věci, zejména ne příliš bohatství, které by ho zatěžovalo starostí, aby na ně myslel více, nežli je třeba, aby je opatroval, stále si je připomínal před různými úřady při jeho zdanění a takovým způsobem by jej upoutávalo a odtahovalo od jeho hlavního cíle.
Ale také naopak nesmí připustit, aby se pro naprostou bezstarostnost ocitl v takové bídě a nouzi, která by pro něho byla právě tak škodlivá jako příliš velké bohatství. Z toho všeho poznáváme, že přiměřená starost o pozemské věci je opravdu tou zlatou střední cestou, kterou je třeba kráčet v uvedeném smyslu, abychom se vyhnuli jakékoliv přemrštěnosti.