Přísnost i ve stáří

07.09.2021

Život letí jako voda, a nežli se člověk naděje, že mu ubude starostí a strastí, zestárne a na prožitý život nahlíží jako na pohádku, zvláště vzpomíná-li na své mládí, po kterém často touží, aby se vrátilo. Leč to není pravý postoj k životu polichotit si i ve starších letech, jak bylo kdysi krásně, když byl člověk mladý, veselý, zdravý, pracovitý, kdy se třeba utápěl ve víru smyslné krásy, lásky a rozkoše jako pestrý motýl na krásných květinách, aniž by tehdy jen jedinkrát pomyslel na příchod stáří a na konec všeho dočasného.

Je samozřejmé, že každý člověk žije individuálně podle stupně svého vývoje tak, jak mu to připravil jeho osud, neboť jinak žít nemůže. Přitom je mu však dána možnost, aby v mnohých případech poznal, jakým způsobem by si mohl svůj osud zlepšit. Kdo tato poznání opravdu využije zmíněným způsobem, stává se pánem jakékoliv situace, uvědomuje si, co smí a co nesmí podniknout, svou nesmlouvavou vůlí omezuje všechny své přemrštěné žádosti, choutky, vášně, zlozvyky, vítězí nad nimi, podrobuje je své vůli a touto důležitou dobrou změnou ve svém chování se stává přísným vůči sobě. Odsuzuje se pokaždé, když něco špatně vykonal a nebo když na něco špatného myslel či když opět podlehl své vášni, zlozvyku, s nimiž bojuje, aby nad nimi zvítězil a nakonec je ovládl. A tento stav, který získal dlouholetou zkušeností, si stále prohlubuje až do pozdního stáří, kdy jej fyzické síly pomalu, ale jistě opouštějí a on si jasně uvědomuje, kde je, co se s ním stane, jakou cestu má před sebou, neboť dobře ví, že odchodem z fyzického světa jeho život nekončí. 

Proto zvláště ve stáří zachovává tím větší přísnost vůči sobě a nikdy na své stáří nehřeší. Většina starých lidí v sobě cítí brzký konec svého fyzického života, a proto jsou slabí a vyčerpaní, podléhají naprosté lhostejnosti, apatii ke všemu, s čím přicházejí do styku. Život je již netěší a tím snáze podléhají všemu působení negativních (pasivních) vlastností, které si za svého života zvláště silně vypěstovali. Tyto negativní (pasivní) vlastnosti co nejvíce využívají posledních dnů jejich života na fyzické úrovni, aby se ještě co nejvíce udržely, takže těmto starým lidem ještě více ujídají jejich životní síly, jichž mají již beztak poskromnu. To je hřešení na stáří. 

Člověk vyrovnaný, i když je starý, živě ve své podstatě právě tak dobře, jako žil ve středních letech nejlepšího věku svého života. Žádné stáří mu nemůže zabránit, aby nevykonával své povinnosti úměrné svému stáří i fyzickým, duševním a duchovním silám a schopnostem. Zvláště mu nebrání v jeho dalším stálém vývoji na cestě magického výcviku, vědy a umění. Jeho stav nikdy nedopustí, aby se stal obětí nějaké negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, zlozvyku, neboť tyto negativní (pasivní) vlastnosti má již pod svou vůlí a vždy je ovládá. 

Ve svém magickém vývoji pod vlivem stáří v ničem neslevuje, ale naopak se snaží se ze všech sil dosáhnout co nejvíce šlechetnosti a nejvyššího Cíle, kterému tím více obětuje celý zbytek svého dočasného života. Má pevnou vůli a upřímné přání, aby až do posledního dne na fyzické úrovni mohl vždy přesně vykonávat všechny své povinnosti ve zdraví a svěžesti a aby ani jeden den nevynechal žádná cvičení, úkoly, předsevzetí, šlechetné skutky, jimiž si tvoří dobré příčiny pro dočasný a věčný život.