Přísnost k sobě
Ze zkušenosti víme, že ohromná většina lidí je k sobě naprosto shovívavá, že si vše odpouští, přehlíží, zapomíná na všechny své chyby, vášně, zlozvyky tj., hříchy, ale za to vidí každou sebemenší chybičku a špatnou vlastnost u jiných lidí, které odsuzuje, pomlouvá a neprávem kritizuje. To jsou velmi závažné příčiny, které si tito lidé tvoří a zapisují do svého světa příčin. Jaké jsou následky těchto zasetých příčin, to si každý může domyslet. My zasvěcenci, kteří toto vše víme, obrátíme kartu a jdeme opačnou cestou. To znamená, že v našem chování a v naší činnosti v mentální, astrální a ve hmotné úrovni poznáváme každou sebemenší chybičku, každou myšlenku, která se jen dotkne naší mysli, každý cit, který projde naším astrálním a hmotným tělem, každý čin, jehož se dopustíme, a při tom si hned uvědomujeme, co z toho je dobré a co škodlivé. A podle výsledků poznání těchto myšlenek, pocitů a činů zničíme a odhodíme vše, co je pro nás škodlivé, a ponecháme si jen to, co je pro nás prospěšné.
Tímto postupem si vytváříme přísnost vůči sobě, že si totiž nikdy neodpustíme nic, co nám škodí, zvláště pak, a to je nejhlavnější, si za žádných okolností neodpustíme žádnou chybu, i když sebemenší chybu, které jsme se dopustili. Snažíme se ji v prvé řade napravit a více se jí nedopustíme.
Příklad: Někdo zpracovává výkaz určitého materiálu a má k tomuto účelu k dispozici dílčí práce, záznamy od jiných spolupracovníků, mezi nimiž jsem například i já. Když je výkaz zpracován, je potom kontrolován a případně se přijde na určitou chybu, kterou vzhledem k mnohostrannosti materiálu nelze tak snadno odstranit. Chyba se proto přičítá na vrub toho, kdo výkaz zpracoval, a nikoliv toho, kdo jí v dílčí práci skutečně zavinil. Prohlížím si svou dílčí práci, již jsem dal dotyčnému k dispozici, a přijdu na určitou chybu. Kdybych ji zamlčel nic by se nestalo, neboť podle výkazu by se na chybu těžko přišlo, a konečně dotyčný pán tuto chybu uznal jako svůj omyl. V tom se jasně ozývá mé svědomí a již se dostavuje moje přísnost vůči sobě samému, jež mě okamžitě vede k dotyčné osobě, která zpracovala můj výkaz, a bezohledně mými ústy prozrazuje mou chybu a vinu, již jsem se dopustil při dílčí práci, než jsem ji odevzdal. Z případu poznáváme, jak významná je tato vlastnost, hrající v našem životě velmi důležitou úlohu, zejména při naší každodenní introspekci. Je třeba, abychom se za každou maličkost přísně odsoudili, zvláště v počátcích svého magického vývoje, a případně se za tuto či onu chybu rozumně potrestali a za opakovanou chybu svůj trest zvýšili. Tento způsob je ten nejúčinnější, jakým můžeme velmi rychle odstraňovat své chyby, kterých se často dopouštíme. Neboť tím napodobujeme samotnou ákášu, svět Příčin, který vyrovnává naše příčiny a následky - dobré dobrými, špatné špatnými.
Takto se dovedeme hned v zárodku uchránit všech následků svých chyb, na které by jinak reagoval náš osud a sám by nám pak určil následky, jimiž bychom byli třeba velmi rychle překvapeni.
Všeobecně zachováváme přísnost vůči sobě všude tam, kde je to namístě, ale tak, aby to nebylo nápadné nepovolaným osobám. Příklad: Dnes jsem vypil se známým více vína, nežli snesu, a večer jsem sotva došel domů. Za tuto chybu se potrestám tím, že celý rok víno neokusím. Jdu po cestě okolo zahrady mého souseda a vidím přečnívající větev s krásnými zralými hruškami. Protože jsem vysoký, ze žádostivosti po krásné hrušce se natahuji a jednu hrušku utrhnu na ochutnání. Když jsem ukojil svou poživačnost, teprve mi blesklo hlavou, že jsem vlastně udělal chybu, kterou musím stůj co stůj napravit. Abych se to odnaučil, stanovil jsem si přísný trest za tuto chybu tím, že jsem šel k sousedovi a požaloval na sebe jako na zloděje, který mu krade hrušky. Poprosil jsem jej o odpuštění, o prominutí a chtěl jsem se sním nějakým způsobem vyrovnat. On samozřejmě odmítl a s radostí mi přinesl ještě několik hrušek na cestu, když mi tak chutnají. Jak poznáváme, takový trest přináší mnohdy i opravdu dobré ovoce.