Prokazování služeb bližním otrockým způsobem

05.09.2020

Pokud pro někoho něco prospěšného děláme, a to každodenně, třeba již ze zvyku, a víme, že by si tuto věc mohl udělat sám, prokazujeme tuto službu bližnímu otrockým způsobem, stáváme se přímo otroky této vlastnosti, jež nás k tomu nutí. Rozhodně mu však touto naší pomocí neprosíváme, ale škodíme, protože tím podporujeme jeho lenost, pohodlnost, domýšlivost a panovačnost. Takový člověk si na naše takzvané dobrodiní tak zvykne, že se pro něho také stane každodenním zvykem jako pro nás a pohlíží na naší činnost jako na naši samozřejmou povinnost vůči němu. Z tohoto důvodu nás později bude nutit, abychom mu pomáhali také v jiném směru podle toho, jak se mu to hodí. Jestliže včas nepoznáme svůj velký omyl, budeme pro něho otrocky pracovat třeba po celý život. 

S touto negativní (pasivní) vlastností se setkáváme zejména u dětí a u rodičů. Tak pozorujeme, že děti, když dospívají, místo aby podporovaly své rodiče ve stáří, sobecky a bezohledně je vyčerpávají a využívají až do pozdního stáří. Tak například si od nich půjčují peníze nebo věci, které jim však nikdy nevrátí, svěřují jim malé děti, aby se o ně starali, a sami se oddávají radostem a žijí docela bezstarostně, svalujíce veškerou rodičovskou starost a povinnost na své rodiče. Na všeobecnou podporu od svých rodičů jsou již tak uvyklí, že od nich berou všem co potřebují, a pokládají za samozřejmé. Jestliže naopak rodiče takovým sobeckým choutkám svých dospělých dětí vyhoví, nadosmrti se stávají jejich otroky a neprávem na sebe přenášejí velkou starost a tíhu života sobeckých dětí. Stupňuje-li se tato vlastnost u dětí bez překážek, hlavně vinou rodičů, stávají se z dětí přímo upíři, kteří již za života vysávají životní síly ve formě majetku a práce svých rodičů, a nadto mnohdy s radostí čekají na jejich smrt, aby po nich mohli dědit sebemenší bohatství. Až tam dochází tato negativní (pasivní) vlastnost, necháme-li ji růst do nekonečna jak si sama přeje. Chybu shledáváme na obou stranách, ale v naše případě hlavně na vykořisťovaných rodičích, kteří svým dětem škodlivým způsobem prokazují něco, co omylem považují za dobré a pro děti prospěšné. 

Proti této negativní (pasivní) vlastnosti bojujeme v první řadě uvědomováním si, že tu jde o vážnou negativní (pasivní) vlastnost prokazování služby bližním otrockým způsobem. Proto bezohledně odmítáme jakoukoliv službu prokazování falešného dobrodiní komukoliv, tedy i svým nejbližším příbuzným a známým, abychom se nestávali jejich otroky a otroky této vlastnosti, a také tuto vlastnost nepodporujeme tím, že od někoho pravidelně přijímáme nějakou podporu, službu a podobně, kterou si můžeme vykonat sami, na co stačíme, abychom se zase nestávali dlužníky těch, kdo nás podporují, aby nám to snad jednou nevyčítali. Jak víme, nic na světě se neděje nadarmo a každá práce i dobrodiní musí být odměněny. Jakým způsobem se tak děje, to si každý snadno zjistí upřímným rozborem ve svém vědomí.