Prožíváni všeho v přítomnosti, ve věčném Teď

Na hmotné úrovni si všímáme nejvíce hmotných věcí, které nás obklopují, s nimiž pracujeme, se kterými se stýkáme, které nás nejvíce zajímají, protože jsme k nim upoutávání svou přirozeností. Proto se často obracíme do minulosti, zvláště ve starším věku, abychom si všechny prožité události svého života znovu oživovali a tak se nepřetržitě připoutávali k hmotnému pomíjejícímu prostředí, do něhož jsme byli zasazeni svým osudem, abychom zde strávili určitý okamžik Věčnosti, pro nás velmi důležitý za účelem poznávání sebe sama. Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud nesplníme pravý účel svého dočasného života. 

Ke snazšímu pochopení těchto univerzálních zákonů si musíme stále uvědomovat, že žijeme ve Věčnosti, ve věčném Teď. Z tohoto důvodu se nikdy nevracíme do minulosti, nevytahujeme z ní dávno pohřbené zážitky, příhody, bolesti, nemoci, stavy, pocity, zaměstnáni, nehody, neštěstí, smrt našich příbuzných, války, revoluce a podobné smrtelné přízraky minulosti. Z těch se jen učíme, máme-li to zapotřebí, a to je pravý význam naší minulosti - učit se ze zkušeností, ale nikdy minulost znovu neprožívat za žádnou cenu. Také nikdy nemyslíme na vzdálenou budoucnost a nestaráme se o náš osud, ale zato si vždy a všude a ve všem tvoříme jen dobré příčiny do Věčnosti, které nám zaručují krásný a vyrovnaný život v budoucnosti. Budoucnost tedy prakticky ponecháváme svému osudu, který si sami utváříme svým životem, příčinami. 

Z těchto zde uvedených správných důvodů odmítáme jakékoliv myšlenky, pocity, zážitky, vzpomínky z minulosti a také nemyslíme na svou budoucnost, neboť tím vším bychom jen porušovali správný a účelný průběh svého života ve Věčnosti, jelikož jedině zde na hmotné úrovni máme tu vzácnou příležitost zbavit se všeho, co nás váže k dočasnosti, k pomíjivosti, ke hmotě a ke všem jejím aspektům. Naopak si stále uvědomujeme, že prožíváme vše v přítomnosti, ve věčném Teď, což nám v tomto úsilí velmi pomáhá. 

Všechny dočasné stavy, jako je působení negativních (pasivních) vlastností všech živlů, nesnášejí čtvrtou dimenzi, tj., stav Věčnosti, který se snažíme si stále udržovat a nadto prohlubovat. Tyto naše vlastnosti jsou totiž určeny jen pro působení ve hmotné úrovni a mají velmi důležitý, záslužný úkol: vychovávat každou bytost k sebepoznání. V neviditelném astrálním světě, který je součástí Věčnosti, již nemohou působit, protože tam jejich působnost přestává. 

Po tomto vysvětlení již dobře pochopíme důležitost prožívání všeho v přítomnosti, tj., ve věčném Teď. Tímto postojem si také přestáváme tvořit různé příčiny pro své budoucí znovuvtělení, neboť nejsou-li takové příslušné příčiny, není ani třeba další prožívání dočasného života na hmotné úrovni. Tento hmotný svět je stvořen jen pro lidské bytosti dosud živlově nevyrovnané a popřípadě pro určité Mistry, adepty, kteří mají zvláštní poslání, misi, aby na hmotné úrovni vykonali to, co si určili. Povšechně jsou to nejšlechetnější skutky, tj., pomáhání lidským bytostem, které mají velký zájem o věčný život, ale neznají správné klíče a prostředky k praktickému postupu a k dosažení nejvyššího Cíle a poznání.