Jak se stát pánem svého JÁ? 

Jak se stát pánem svého JÁ, a dostat vše co nechci pod kontrolu? Rozhodně toto vše zaznělo v předchozích článcích ať už přímo či mezi řádky, ale pojďme tuto terminologii a neskutečnou sílu univerza, kterou máme všichni, ano všichni, k dispozici, využít a zdůrazněme co je důležité a jak si relativně jednoduše tvořit "nutno použít slovíčko vědomě" pozitivní karmu (jak mentální tak astrální a konečně i hmotnou). 

Je potřeba se zamyslet na prvkami našeho myšlení. Myslící člověk, myslící ať už vědomě či nevědomě, je velmi mocným stavitelem svého chrámu Šalamounova, jenž musí své stavební kameny (myšlenky) používat znalecky, nechce-li, aby se mu stavba nepodařila či dokonce zřítila. Požadavky na úspěšnou stavbu jsou přitom velmi minimální = stačí stavební kameny dokonale znát.  každá myšlenka, obraz, model z plastické éterické látky podle něhož se pak teprve formuje "skutečný" obraz z hrubé hmoty, právě tak jako naše fluidické tělo slouží za model fyzickému tělu. Myšlenka je však ještě jemnější element než tělo fluidické, neboť ho velmi ovlivňuje, řídí a utváří!. Běží zde tedy o obrazy, a to o skutečné obrazy optické povahy. Jimi si uskutečňuje každý myšlenkový děj. Ten je tedy prvním činem a každý by si měl být vědom odpovědnosti, kterou na sebe bere svým myšlením. Uvádí tím samovolně do pohybu síly, jenž je pak nad jeho schopnosti zabrzdit. Myslí-li na zlo, bylo zlo přijato do světa účinků a jednou se někde nějak ztělesní /Univerzální zákon/. Buď z toho samotnému autoru myšlenky vyplyne zlý myšlenkový návyk, který dříve či později nabude síly ke zlému zločinu, nebo ono myšlené zlo ovlivní jiné lidi, kteří je konečně uvedou ve skutek. Nakonec se však vše vrací ke svému původci, neboť svět je uzavřený kruh a člověk je střelcem, který většinou, aniž by to tušil, všemi svými šípy, dobrými i zlými střílí proti sobě samotnému. Toto mějte vždy na paměti při každé své myšlence. Na tomto je také jasně vidět, že tuto sílu si musíme za každou cenu podrobit. Aby to ale člověk dokázal, musí nejdříve vědět, kde stojí její prameny. Teprve potom se může člověk této síly chopit, cílevědomě jí školit a stupňovat, aby konečně poslouchala sílu vyššího JÁ.

Abych řekl to nejdůležitější:  Hlavními prameny myšlenkové síly jsou naše vlastní žádosti a přání. To ony jsou strojem, který opět a opět tvoří nekonečné řady obrazů a staví je před náš duševní zrak, abychom jednali podle svodů těchto obrazů. Udělám-li to, v témže okamžiku vyhasne (vyrovná se, odloučí se od nás) jimi vytvořené silové napětí. Každé napětí, způsobené přáním se nás snaží ovlivnit tak aby bylo uspokojeno, tzn, abychom mu nějakým způsobem dovolili vyzařovat navenek, protože každé přání je slepé a nechce sloužit nám, ale výlučně sobě samému. Povolíme mu to, nahromaděná elektrické energie se tímto vybije, podobně jako když uhodí blesk do země. Krotit blesk, aby pro nás vykonával užitečnou práci  již umíme, pojďme se naučit ovládat i tuto nekonečnou sílu univerza.

Proto se také musíme naučit ovládat sílu přání, aby mohla sloužit naším vyšším cílům. Radujte se tedy, máte li vášnivý temperament nebo silnou žádostivost. Radujte se že životní síly, která ve vás sídlí. Pouze a tato síla je dynamem jehož proud nám dá moc k vzestupu, k znovuzrození v duchu a v pravdě. Jeden z u univerzálních zákonů říká: Každé přání, nad nímž si zvítězil ať je v jakémkoliv oboru, tě dělá více pánem sebe samého a tím také tvého osudu. Každý vzestup začíná schopností odříkání, každý pád ztrátou sebeovládání! Musíte se vydat touto cestou, myslíte-li to se svým duchovním vzestupem opravu vážně. Nejsilnější speciální motor vestavěný do naší bytosti je pohlavní sféra, proto se o ní zmíním. 

Tvůrčí pramen je v člověku lokalizován ve dvou světelných ohniscích. Horním pólem je božský génius, jehož sídlo je v mozku. Dnes není u většiny z nás vyvinut /je jak se říká latentní/. Dolním pólem je pohlavní síla, která se nachází v sakrální oblasti. Ta je velmi aktivní a je pramenem většiny přání. Mezi oběma póly vládne živá výměna sil. Myšlení je poté barometrem této výměny. Čím produktivnější je dolní pól, čím více své síly váže navenek, tím méně energie je převáděno funkci myšlení. A naopak- čím radikálněji je pohlavní síle odpírán odtok navenek, tím více z toho má síla myšlení. Pohlavní síla chce zachovat nesmrtelnost druhu plozením dětí. Génius člověka chce své individuální probuzení k vědomí nesmrtelnosti. K tomu potřebuje mocných sil, nashromážděných v pohlavním centru. Protože oba principy jsou v opačném poměru, je dosažení vědomé nesmrtelnosti jednotlivce vázáno alespoň dočasným asketickým způsobem života. Horní světlo se může rozsvítit, když mu dolní propůjčí svou elektrickou energii. Te je důvod, proč se není možné vzdát absolutního ovládání pohlavního pudu. "Přirozený" člověk žije navenek, tj. vidí svět závojem svých přání a žádostí. "Duchovní" člověk žije v nitru, tj vidí svět bez žádostivosti - očima ducha.

Je dobré znát nejbližší účinky, jichž dosáhneme disciplínou přání. Především zjistíme znatelné přibývání všeobecného pocitu síly, staneme se subjektivně i objektivně zdravějším a schopným větší výkonnosti. Tělo se v každém, směru omladí. Dále se velice záhy dostaví značné stoupání představivosti. Vše, co myslíme, nabývá ostřejších, plastičtějších forem: stoupá síla fantazie. Budeme myslet rychleji, staneme se pohotovějšími a obratnějšími. Současně s tím zpozorujeme, že náš vliv na jiné lidi pomalu, ale jistě stoupá. Roste přesně tou měrou, jak správně se nám daří uskutečňovat uložená cvičení (magický vývoj). Musíme být, ve vlastním zájmu, velmi svědomití a přesní. Každý máme ve skrytu duše maršálskou hůl ducha.  "Můj rozum, mé tělo".