Pýcha

16.10.2020

Motto: Pýcha zaslepuje pokoru a touží po moci, slávě, chvále a bohatství 

Pýcha je známá každému člověku, jen ne člověku pyšnému. Je to ryze čistá a ve svém působení všemohoucí negativní (pasivní) vlastnost, která bývá zpravidla údělem všech lidí na světě, vlastnící nějaké bohatství, ať hmotné, duševní či duchovní, nebo se také zrcadlí u lidí vysoce postavených v lidské společnosti.

Pýcha je protiklad skromnosti, pokory, a kdyby nebylo pýchy, nepoznali bychom ani pokoru, skromnost. Tedy již z tohoto ponaučení vidíme, jak nezbytně nutná je pro nás tato velice významná vlastnost. V zásadě ji má každý člověk více či méně - podle toho, jak ji podle svého postavení ve světě, v lidské společnosti potřebuje, aby ji nakonec buď poznal, nebo se v ní utopil. Pýcha, čistá a všemohoucí vlastnost, v sobě skrývá mnoho odstínů a skupin, odrůd. Králové, vysocí hodnostáři, vědci, umělci, zejména pak političtí vůdcové a generálové jí bývají postiženi nejvíce a jsou ji mnohdy zaslepeni, neboť pýcha ve svých největších aspektech zcela zaslepuje svou oběť, která si ji zvolila pro své účely. 

Jak se v zaslepenosti v takovém případě projevuje člověk? Je nadevše unášen pocitem povýšenosti nad ostatními, kteří jsou mu podle jeho mocenského postavení podřízeni, a v této povýšenosti je tak domýšlivý, že všechny jemu svěřené osoby pokládá za méněcenné a sebe vědomě povyšuje co nejvíce nad ostatními, používaje k tomu účelu například různých okázalých přednášek, pochvalných článků v tisku, radiu, sociálních sítích, na schůzích a podobně. Naprosto nesnáší jakoukoliv kritiku, která by se dotýkala jeho počínání, jednání, chování, ať přímo či nepřímo. V takovém případě se stává zřejmě urážlivým, zpupným, ješitným a bezohledným, a to zvláště tehdy, pokud se mu někdo postaví na odpor. To tedy prakticky znamená, že i když je celá jeho osobnost prodchnuta pýchou, nikdy si jí neuvědomí a jakékoliv útoky na jeho vědomí o pýše bezohledně popírá a nikdy nepřipustí, že by tuto vlastnost vůbec měl. Tak mocně tedy pýcha střeží své postavení, které zaujímá v lidské společnosti ve svých četných figurkách, s nimiž si jen pohrává jako kočka s myší, ale současně tyto své figurky ve společnosti zvláště významně vyzdvihuje, aby měl každý normální člověk možnost poznávat tuto vlastnost veřejně a dělat si podle stupně své zralosti své vlastní závěry v poznání v poučení. 

Pýcha jako prostředek používá také hrdiny rozličných románů a při četní takového románu vštěpuje čtenáři svůj aspekt v určité postavě se všemi tam vykreslenými vlastnostmi, směřující k pyšnému postoji, domýšlivosti, kruté hrdosti atd. Takový člověk, je-li jen trochu náchylný k těmto vlastnostem, se vžije do vykreslené postavy, jako by jí sám prožíval, a podle ní pak také skutečně žije a zmíněnou figurku věrně napodobuje. V přítomné době jsou to vlastně kina, internet,  rádio, přednášky, které velmi mocně zapůsobí svými umělými propagačními figurkami na diváky, posluchače a zanechávají v nich mocný dojem, stopy nabubřelých postav, které svět oslavuje a propaguje pro své jednostranné účely. 

Jestliže někdo zbohatne, stává se zpravidla pyšným a domýšlivým, bezcitným, zvláště vůči těm, kteří jsou závislí na jeho bohatství, totiž kteří mu k bohatství pomáhají. Myslí si, že on je jediným rozhodujícím pánem o jejich výdělku a zaměstnání, že on je živí, na něm jsou všichni závislí a jeho majetek jej k tomu opravňuje.  Proto opovrhuje chudými a zvláště žebráky, kteří nic nemají, a je vůči nim tvrdě lakomý. Pýcha a závislost jej zaslepují tak, že si tyto vlastnosti vůbec neuvědomuje, žije s nimi a umírá - zpravidla mnoho pokolení. 

Mnoho lidí si velice zakládá na nepravé chvále a lichocení od jiných bližních a přijímají je jako samozřejmé, stávajíce se proto domýšlivými, nad druhé povýšenými, obětmi lichocení. Čím většího rozsahu jsou tyto pochvaly a chvalozpěvy, uveřejňovány dokonce v médiích, na přednáškách, při vyznamenáních a nebo v celostátním měřítku, tím prudší je vzestup pýchy a různých jejích variací u oslavenců. Na to však platí staré a upřímné přísloví: Všechna sláva, polní tráva. Hvězda vyjde, vzplane, kulminuje a nakonec zapadá. 

Také krásu si zvolila všemohoucí pýcha za předmět svého působení. Mnoho krásných žen - krasavic se stává pyšnými na svou zevní krásu. I někteří muži na svou sličnost někdy hřeší tímto způsobem svou domýšlivostí a povýšeností nad ostatními. Klasickým příkladem pýchy v kráse je nám pyšný páv z říše ptáků. 

Jiným nástrojem pýchy je například učenost, umění nebo jiná zručnost, dovednost, kterýmižto vlastnostmi se lidé také rádi honosí a chlubí před světem, a tím se vždy stávají domýšlivými a nakonec mělkými. 

Kdo chce však ve vědě, v umění anebo v jiné vlastnosti nějak zvláště vyniknout, musí přitom být nadevše pokorný a skromný. A k tomuto závěru nás vede jedině pýcha, která nakonec přináší člověku, není-li jí poučen, také zklamání a mnoho trpkosti. Je nám jasné, že kdyby nebylo pýchy, nebylo by ani pokory!