Rádi se chlubíme pravdou, ale neradi ji slyšíme o sobě

Mnozí lidé se se zálibou chlubí pravdou, ovšem jen tam kde se jí sami mohou okrášlit, a to zejména když vidí všechny chyby, vady, nectnosti u svých bližních při každé vhodné příležitosti. Pokud se však týká pravdy o jejich vlastní osobě, o činech, zlozvycích atd., bývá jimi pronášená pravda o jejich vlastní osobě přikrášlena, zkreslena, nebo je z ní něco vynecháno, a to proto, aby přes jejich osobnost na veřejnosti nepřešel ani stín nějakého špatného chování. Přitom se chlubí, že vždy, všude a ve všem říkají všemu lidu jen pravdu, že jen pravdou se dostáváme k srdcím lidí, celého národa a světa. Proto používají pravdu jen k sebechvále, k zisku, k politickým cílům, k uchvácení moci, k falešnému dobývání přízně celého národa a světa atd. Pravda se jim stává propagačním prostředkem, nástrojem na nekalé cíle. Nezapomínejme však, že absolutní pravda není totožná s pravou osobní, která se mění podle osobních zájmů a názorů každého jednotlivého člověka za předpokladu, že to míní upřímně a nikoliv pro sobecké cíle. Každý člověk má podle svého osobního hlediska relativní pravdu a tou se rád chlubí a uplatňuje ji v celém životě, pokud je pro něho prospěšná. Ovšem tam, kde je pravda na závadu, že by jí například utrpěl nějakou škodu, výsměch, ztrátu cti a zaměstnání a podobně, tam ji slyší nerad a vyhýbá se jí. 

Absolutní pravda, pronikající až do morku kosti každého člověka, jestliže se s ní někdy setká, mu zpravidla prostřednictvím jiných lidí jasně říká, jaké má chyby, nedostatky atd. Proto si nikdo na světě nemůže naříkat, že by absolutní pravdu o sobě neslyšel, ale je zpravidla vinen tím, že tuto pravdu o sobě odmítá, nechce jí ani slyšet, a to jedině ze sobeckých  důvodů, aby mohl pohodlně žít v klamu, lži a podvodu. Chce-li se však napravit, musí si skutečnou pravdu s radostí a s odvahou upřímně přiznat, náležitě jí ocenit, vyvodit z toho patřičné důsledky, tj. uznat své chyby, omyly, napravit co se dá, a vytrvale bojovat proti svých chybám, omylům, vášním, zlozvykům a proti všem negativním (pasivním) vlastnostem a naučit se je ovládat. Tím dokazuje, že si pravdy opravdu váží, ctí ji a miluje za to, že jej upozorňuje na jeho nedostatky. 

Každému se projevuje pravda podle toho, jak ji potřebuje, ale absolutní pravdu znají jen lidé živlově naprosto vyrovnáni, kteří dobře znají a ovládají univerzální zákony. Tou se však nikde před nikým nepovolaným nechlubí, ale ukrývají ji jako cenný duchovní poklad ve svém nitru, poznání.