Radost ze života a všeobecná radost vůbec

28.05.2021

Jak víme, radost ze života je známkou dobrého zdraví. Jsme při tom optimističtí, vše vidíme v krásných barvách, nic nás nezarmucuje, neupoutává nás k sobě nic, co by nás zatěžovalo, jako jsou například starosti, bolesti, zármutek, pesimismus, hněv, zlost, nevraživost, závist, nenávist, urážlivost, žalost, lítost, lakomost a podobné negativní (pasivní) vlastnosti, jejichž působení vůbec neznáme. Naopak se ze všeho radujeme a to právem, neboť víme, že vše, co náleží Přírodě, je posvátné, do určité míry čisté, podle svého významu a vývoje moudré, pro nás prospěšné, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, nebo se z něčeho radujeme. 

Nic na světě neexistuje a neděje se nadarmo. Vše je stvořeno k určitému úkolu, v tom jsme zahrnuti i my. A proto již z tohoto prostého důvodu, že jsme se zrodili zde na hmotné úrovni, se právem radujeme, neboť náš dočasný život nám přináší veliké štěstí tj. možnost sebepoznání. Tato nejvýznamnější okolnost je nedocenitelná. Vždyť náš osud nám pro tuto nepatrnou chvilku, okamžik Věčnosti zde na Zemi, připravil různá překvapení a takové vzácné příležitosti, abychom se jimi poučovali, chápali je v pravém vnitřním slova smyslu a podle nich si tvořili svůj charakter, svůj budoucí osud.

To je nejkrásnější důvod a štěstí, které nás potkává na hmotné úrovni a ze kterého se nejvíce a neupřímněji radujeme. S politováním však zjišťujeme, že velká většina lidí se dívá na svůj život a na světové dění velmi pesimisticky, škarohlídsky, protože nepoznali pravou příčinu, proč zde žijí, a proto se vůbec nesnaží ze sebe setřást vše to, co je nutí a udržuje v tomto jejich negativním postoji k všeobecnému životu na hmotné úrovni. Kdo z těchto lidí se může upřímně radovat ze života, když se v žádném případě nemá o co opřít, aby měl jistotu, v čem chyboval, co si tím zapříčinil a aby všechny tyto stavy, pocity, smýšlení, nemoci, nehody, neúspěchy, které se mu všude lepí na paty a trápí jej, pronásledují, ze sebe setřásl, odhodil, rozpoznal a aby je nahradil vlastnostmi, pocity, stavy, představami radostnými, obrácenými? 

Pravdou je, že každý si vše zapříčiňuje sám, jak to špatné, tak to dobré, a proto záleží pouze na něm samém, jak si svůj život uspořádá. Nikdy si nemůže stěžovat, že mu někdo škodí, že jej nenávidí, že jej pomlouvá, že jej šikanuje, že se mu mstí. Nikoliv, to vše si člověk zaviňuje sám svými nepředloženými činy, myšlenkami, vášněmi, podléháním negativním (pasivním) vlastnostem, které jej přímo zaslepují tak, aby je vůbec nepoznal. Není ještě zralý, aby poznal jejich výchovnou hodnotu a radoval se z toho. 

Ve skutečnosti je celý život krásný, jestliže jej pozorujeme pod zorným úhlem univerzálních zákonů, a proto se z něho radujeme, ať nás potkává cokoliv, jak to pozitivní, tak to negativní, neboť vše je univerzální, vše nás poučuje, vychovává nás k tomu nejlepšímu tj. k sebepoznávání. Pomalu, ale jistě musí každý nezbytně dojít až k tomuto bodu svého vývoje ve věčném koloběhu života, a čím dříve se tak stane, tím lépe pro něho. Tím se uchrání mnoha utrpení, strastí v dočasném životě. Jen ten, kdo všechny tyto problémy života zná a poctivě prožívá, má pravou radost ze života, která je věčná a nikdy jej neopustí. A k dosažení této opravdové radosti musíme znát a prožívat rub i líc svého života.